Esej: Hlavolam peněz ve 21. století

Cena, kterou za cosi zaplatíte, má sklon naznačovat hodnotu onoho čehosi, říkají ekonomové. Vztah mezi jedním a druhým se však komplikuje ve chvíli, kdy de facto neexistují ani peníze, jimiž byste platili, ani ono cosi, co byste za ně koupili. Existuje reálná obava, že jsme v rozřeďování významu pojmu hodnota zašli příliš daleko – a čeká nás ostrá, nepříjemná korekce.

Cena, kterou za cosi zaplatíte, má sklon naznačovat hodnotu onoho čehosi, říkají ekonomové. Vztah mezi jedním a druhým se však komplikuje ve chvíli, kdy de facto neexistují ani peníze, jimiž byste platili, ani ono cosi, co byste za ně koupili. Existuje reálná obava, že jsme v rozřeďování významu pojmu hodnota zašli příliš daleko – a čeká nás ostrá, nepříjemná korekce.

Celý článek
0

Argentinský „řezník“ Milei radí Muskovi: státní zaměstnance vyhazuj ve velkém

Prezident Argentiny Javier Milei se proslavil pózováním s motorovou pilou. Symbolizovala razanci, s níž se chystal ořezat státní výdaje. Po svém zvolení zrušil polovinu ministerstev a propustil desítky tisíc státních úředníků. To samé radí Elonu Muskovi, jenž má pročistit americkou federální byrokracii.

Prezident Argentiny Javier Milei se proslavil pózováním s motorovou pilou. Symbolizovala razanci, s níž se chystal ořezat státní výdaje. Po svém zvolení zrušil polovinu ministerstev a propustil desítky tisíc státních úředníků. To samé radí Elonu Muskovi, jenž má pročistit americkou federální byrokracii.

Celý článek
0

Znepokojení v Pekingu: Číně se nelíbí Putinovo strašení jadernými zbraněmi a nová ruská doktrína

Nejsilnější spojenec Ruska v probíhajícím konfliktu na Ukrajině není nadšen ze změny jaderné doktríny, kterou podepsal Putin. Rusku nová strategie umožňuje použít jaderné zbraně i proti Ukrajině, která žádné nemá.

Nejsilnější spojenec Ruska v probíhajícím konfliktu na Ukrajině není nadšen ze změny jaderné doktríny, kterou podepsal Putin. Rusku nová strategie umožňuje použít jaderné zbraně i proti Ukrajině, která žádné nemá.

Celý článek
0

Energetická rvačka o 150 miliard

Velké energetické koncerny mají na dotace z Modernizačního fondu právo, i když si to jejich malí konkurenti z oboru zelené energetiky nemyslí.

Když stát oznámí, že má k dispozici zhruba 150 miliard korun, které vyplatí na dotacích s cílem snížit emise skleníkových plynů, vyvolá to logicky zájem. I když je to velký balík peněz a mělo by se dostat na všechny vážné zájemce, stejně to vyvolává pnutí mezi různými zájmovými skupinami. Tentokrát hlavně mezi zástupci tradiční a moderní energetiky. Hraje se o to, kdo pro sebe urve větší kus koláče.

Komora OZE, která zastupuje zájmy části investorů do zelené energetiky, přišla s varováním, že „velkou většinu z cca 150 miliard v Modernizačním fondu dostanou přednostně ČEZ, Křetínského EPH, Tykačův Sev.en a další velké elektrárenské a teplárenské společnosti.“ Tito „energetičtí veteráni“ budou za dotační peníze stavět velké fotovoltaické elektrárny a velká akumulační úložiště energie. Ostatní zájemci – občané, živnostníci, malé a střední firmy či obce – dostanou jen drobky, jež zůstanou po hostině velkých hráčů.

Přístup k dotacím by měly mít obě zájmové skupiny. Diskriminace těch velkých by šla proti plánům Evropské unie i proti zdravému rozumu. Co je cílem Modernizačního fondu? Donutit velké znečišťovatele, tedy hlavně majitele uhelných elektráren a tepláren, aby část bloků odstavili a nahradili je něčím jiným. Třeba zdrojem na zemní plyn či biomasu, případně fotovoltaickými panely. Právě v této náhradě je největší prostor ke snížení emisí, tudíž i k nejefektivnějšímu využití dotačních peněz. Cílem evropské klimatické a energetické politiky – alespoň pokud vím – není zničit tradiční elektrárenské společnosti a nahradit je ze 100 procent malými zdroji v majetku menších firem, podnikatelů a obcí.

Nabízí se příklad ze života. Představte si, že jako starosta obce Horní Lhota máte určit, kdo dostane dotaci na snížení emisí. Dáte ji sousedovi, který už má na rodinném domku solární panely, kolektory a tepelné čerpadlo, nebo druhému sousedovi, který z nějakého důvodu stále topí uhlím? Samozřejmě tomu druhému. Teď zpátky k velkému byznysu. Pokud chtějí Daniel Křetínský a Pavel Tykač stavět solární parky a zároveň odstavit část uhelných bloků, měl by je stát v této snaze podpořit, ať už si o obou jmenovaných myslíme cokoli. 

Ptejme se také, kdo celou hostinu zaplatí. Modernizační fond bude inkasovat část peněz, jež odvádějí velké energetické a průmyslové podniky za emisní povolenky. Model, kdy tito velcí emitenti oxidu uhličitého budou platit a jejich progresivní konkurenti si z těch samých peněz pořídí další solární a větrné elektrárny, je jistě pro některé zájmové skupiny lákavý. Spravedlivý však není.