Elon Musk nemá žádnou zkušenost s průzkumy veřejného mínění, což mu samozřejmě nebrání takové průzkumy na Twitteru vyhlašovat a řídit se podle nich – tedy aspoň tehdy, když se mu to hodí do krámu. Když na přelomu října a listopadu ovládl sociální síť Twitter, zavedl nový styl řízení. Zdánlivě spočíval ve snaze naštvat všechny – zaměstnance, akcionáře, regulátory, uživatele – co nejrychleji, ale postupně se v jeho idiosynkratickém stylu začala rýsovat jistá metoda.
Zatímco k některým rozhodnutím (jako například zrušit podporu protisebevražedných telefonních linek) dospěl sám a patrně bez jakékoli konzultace, k jiným si vzal na pomoc ankety mezi uživateli Twitteru. On sám jim neříká ankety, nýbrž referenda, což naznačuje, že úsudku uživatelů své sociální sítě připisuje značnou důležitost.
Vox populi, vox Dei
Měl by exprezident Donald Trump mít možnost vrátit se na platformu Twitteru? Většina řekla ano, takže se vrátil. „Vox populi, vox Dei,“ napsal Musk. Měl by nový boss vrátit do hry Vine, aplikaci na generování krátkých videoklipů, kterou bývalé vedení v roce 2016 zrušilo? Lidé promluvili a Vine se vrátí (až na jaře, pod jiným názvem a předělaná, ale přece – pokud si to Musk nerozmyslí). Má šéf Tesly prodat deset procent svých akcií této automobilky? Twitterový dav řekl, že ano, a Musk tak učinil – ačkoli od té doby vyšlo najevo, že burzovnímu regulátorovi oznámil svůj plán na postupný odprodej řečených deseti procent i s termíny ještě dříve, než anketu vypsal.
Konečně v půli prosince se Musk zeptal, jestli má odstoupit z funkce šéfa své sociální sítě. Sedmapadesát procent odpovědí bylo kladných - ano, ať odstoupí. Musk zareagoval jako chytrá horákyně: odstoupím, až najdu někoho, kdo bude takový cvok, aby tu práci chtěl, řekl.
A zároveň stanovil nové pravidlo: hlasovat bude napříště smět jen ten, kdo Muskovi dá osm dolarů. (Tedy ten, kdo si za uvedenou sumu koupí modrou skvrnku na displeji. Ta dříve označovala ověřený profil, tedy takový, o němž jste si dříve mohli myslet, že na něm uvedené jméno je pravé. Dnes to neplatí; vy nebo já si můžete zaplatit osm dolarů a pořídit si modré „razítko“ vedle jména Karel IV., Elon Musk nebo Ježíš Kristus.)
Vtip je v tom, že uživatelé Twitteru smýšlejí o Muskově vedení firmy negativněji než zbytek – tedy drtivá většina - Američanů. Proč ne, dělat anketu v úzké výseči veřejnosti může dávat smysl, ale pak něčemu takovému neříkáme referendum.
Přese všechno populární
Je tedy snad pro Muska škoda, že k věci nepřistoupil vědečtěji. Průzkum provedený společností HarrisX v polovině prosince zjistil, že neuvěřitelných 61 procent uživatelů Twitteru v USA a 53 procent dospělých v USA ve skutečnosti chce, aby Musk u kormidla zůstal. Mezitím další prosincový průzkum, tentokrát z Quinnipiac University, zjistil, že Američané jsou téměř rovnoměrně rozděleni v názorech na způsob, jímž Musk Twitter vede: 37 procent jej schvaluje, 37 procent nikoli a 25 procent na to názor nemá.
Průzkum za průzkumem ukazuje, že Musk na tom s oblibou není nijak zle. V posledně zmiňovaném průzkumu uvedlo 36 procent Američanů, že jej vnímá pozitivně, kdežto 33 procent ho vidělo negativně. Listopadový průzkum YouGov/The Economist zjistil, že 41 procent dospělých v USA má na Muska „velmi“ nebo „poněkud“ příznivý názor ve srovnání s 37 procenty, kteří ho vnímali „poněkud“ nebo „velmi“ nepříznivě. Tato zjištění přicházejí navzdory tomu, že Američané obecně nesmýšlejí o sociálních médiích v dobrém; 70 procent z nich si myslí, že nadělají více škody než užitku.
Je však jisté, že od koupě Twitteru Muskova obliba klesla. V dubnu YouGov zjistil, že téměř polovina dospělých v USA (49 procent) měla „velmi“ nebo „poněkud“ příznivé mínění o Muskovi ve srovnání s 31 procenty, kteří ho vnímali „poněkud“ nebo „velmi“ nepříznivě. Zhruba řečeno si tedy Američané myslí, že Twitter není nic moc a Musk jej nevede nijak zvlášť dobře, ale je to pořád lepší, než kdyby jej vedl někdo jiný.
Uzavřený kruh
Co z toho plyne pro Muska? Může buď poslechnout své uživatele a odstoupit (a protože zůstane většinovým vlastníkem, jeho vliv nebude o mnoho slabší) a přiznat tím, že si ukousl větší sousto, než je schopen sežvýkat.
Nebo může vlastní anketu ignorovat a řídit se něčím jiným: názory široké veřejnosti, vlastním instinktem, výškou slunce a směrem větru nebo odkud bere ke svý rozhodnutím inspiraci. Tím se však kruh uzavře v opačném směru: pokud značnou část agendy svěřuje anketám, o nichž nyní zjistil, že jsou bezcenné, pak těžko tvrdit, že firmu řídí dobře. Joseph Heller (Catch-22 - Wikipedia) by měl radost.
