Nová německá legislativa může zásadně změnit poměry v globální ekonomice. Berlín totiž schválil doslova revoluční zákon o dodavatelských řetězcích, kdy budou muset firmy kontrolovat pracovní podmínky i dodržování lidských práv u svých subdodavatelů. To by podle některých právníků mohlo zdražit veškeré zboží. Podobná pravidla se chystá zavést i Evropská unie. Rada EU už loni v prosinci vyzvala Evropskou komisi, aby předložila právní rámec pro regulaci dodavatelských řetězců.

Přísnou regulaci kvitují zejména neziskové organizace. Společnost Misereor, kterou založila Německá biskupská konference, takové opatření vítá. „Zákon o dodavatelském řetězci může být účinný pro lidi, kteří vyrábějí pro německý a evropský průmysl a spotřebitele za nedůstojných podmínek,“ uvedl ředitel Misereor Pirmin Spiegel.

Část firem v Německu se nicméně obává, že přísnější regulací budou znevýhodněni před konkurencí. Zejména to platí pro textilní a zemědělský sektor, problémy ale mohou vzniknout také v případě těžby nerostných surovin nutných pro elektromobily.

Něco to bude stát

Advokát mezinárodní právní kanceláře Squire Patton Boggs Jaroslav Tajbr varoval, že takto direktivní zásah do podnikatelského prostředí zkomplikuje zejména oblast pracovního práva a právo životního prostředí. „Bude záležet na tom, jak bude nová povinnost strukturována. Ale je jisté, že něco to bude stát. Zvýší se transakční náklady v obchodních vztazích,“ varoval. Ověřování kvality některých obchodních partnerů bude velmi složité. Povede to k tomu, že se zvýší ceny koncových produktů, míní Tajbr.

Proti plošné regulaci nařízené Bruselem se postavila i Hospodářská komora. Evropská unie by měla v této oblasti používat stávající nástroje, jako jsou obchodní a investiční dohody s třetími zeměmi, které umožňují vyžadovat od globálních partnerů dodržování mezinárodních úmluv týkajících se ochrany lidských práv.

„Není možné požadovat po firmách, aby nesly zodpovědnost za něco, co nemohou samy ovlivnit. Nelze zmírnit všechna jednotlivá rizika v rámci celých dodavatelských řetězců. Pokud se Komise rozhodne přijmout celoevropskou povinnost náležité péče, měla by být omezena na vybraná vysoce riziková odvětví a přímé smluvní partnery (tzv. „first tier“), aby se minimalizoval ekonomický dopad na ekonomickou strukturu Unie,“ vysvětlila analytička komory Renée Smyčková. 

Další zátěž pro evropské firmy

V současnosti už existuje sektorová legislativa, která povinnosti náležité péče definuje a reguluje. Nová regulace by podle ní vedla k duplicitě a vyšší administrativní zátěži pro firmy. Což je v době ekonomických dopadů pandemie covidu-19 nežádoucí. Nejvíce na to doplatí malé a střední podniky, jež se musí spoléhat na „dobré slovo“ firem ze třetích zemí. Pokud si nebudou moci evropské firmy vybírat volně zahraniční partnery, budou oproti neevropské konkurenci v nevýhodě. „Změna dodavatelských řetězců může vést ke sníženi konkurenceschopnosti, důsledkem bude i zvýšení cen,“ míní Smyčková. 

Německá úprava má vstoupit v platnost v roce 2023. Vláda v Berlíně si pochvaluje, že podobně přísný zákon ještě žádná jiná země na světě nepřijala. Firmy budou mít povinnost sledovat dodavatelské řetězce a mít systém pro hlášení porušování pracovních podmínek i standardů ochrany životního prostředí. Pokud se dozvědí o jejich porušování, musí zjednat nápravu.

Sankce mohou být uloženy až do dvou procent ročních tržeb, pokud společnost vydělává přes 400 milionů eur ročně. Hříšníci budou také odstřiženi od státních zakázek na tři roky. Opatření se má nejprve týkat podniků s více než třemi tisíci zaměstnanci, těch je v Německu přes šest set. Od roku 2024 by regulace dopadla i na firmy nad tisíc zaměstnanců, což znamená dalších 2900 subjektů.

David Svatoš, partner ve společnosti Logio, varuje, že německý návrh zákona chce dohnat a předehnat současnou praxi, protože velké korporace už mají nastaveny vlastní politiky udržitelné spolupráce, někdy i velmi přísné. „Německá vláda si asi chce vzít pravomoc, že se firmy budou zpovídat ne svým partnerům v dodavatelském řetězci, ale ,nějakému státem ovládanému úřadu´,“ řekl k německé iniciativě. Je potřeba si počkat na finální verzi zákona, která se bude pravděpodobně během schvalování ještě měnit.

Posílení značky Made in Germany

Německý ministr pro hospodářskou spolupráci a rozvojovou pomoc Gerd Müller z CSU zákon chválí. Značka Made in Germany bude znamenat nejen vysokou kvalitu, ale i spravedlivou výrobu. Například to, že firmy neprofitují z dětské nebo nucené práce. 

Ministerstvo argumentuje tím, že na světě pracuje 152 milionů dětí a 25 milionů lidí je nuceno pracovat v různých manufakturách v ponižujících podmínkách. Zákon musí ještě před zářijovými volbami schválit parlament, kabinet Angely Merkelové ale disponuje pohodlnou většinou. Müller dodal, že podle průzkumů ministerstva jen 20 procent oslovených firem splňuje „etické“ standardy v oblasti dodavatelských řetězců.

Německé průmyslové svazy ale varují - stejně jako česká Hospodářská komora - před další byrokratickou zátěží. Asociace německých řemeslných podniků ZDH upozornila na to, že některé firmy nemají dostatečnou ekonomickou sílu, aby mohly celý dodavatelský řetězec sledovat a ovlivňovat. Povinnosti pro firmy by měly být v tomto ohledu přiměřené a proveditelné. Podnikatelé často nakupují zboží přes další zprostředkovatele a nemají přímý kontakt s mezinárodními dodavateli.

Zelená evropská poslankyně Anna Cavazziniová odmítla, že by náklady na dodržování pravidel v rámci dodavatelských řetězců byly nepřiměřené. Odkazuje se na studii London School of Economics, kterou si objednala Evropská komise s tím, že dodatečné náklady pro malé a střední firmy budou méně než 0,14 procenta ročních tržeb. V případě velkých firem to je 0,009 procenta.

Taková cena stojí za to, aby evropské firmy přispěly k omezení vykořisťování lidí v jiných částech světa, napsala v komentáři k nutnosti přijetí zákona na evropské úrovni.