Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Wagnerovci vyděsili moskevský establishment, osud ministra Šojgua je nejasný
Začátek víkendu přinesl z Ruska zamotané, protichůdné, obtížně ověřitelné a ještě obtížnějí pochopitelné, ale vždy vzrušující zprávy. V hlavní roli byl Jevgenij Prigožin, vůdce žoldnéřské Wagnerovy skupiny. Ještě začátkem týdne byl sice trpěným, ale cenným spojencem Kremlu v boji proti Ukrajině. Během následujících dnů ale vystupňoval své útoky proti armádnímu vedení, jmenovitě proti ministrovi obrany Sergeji Šojguovi a náčelníkovi generálního štábu Valeriji Gerasimovovi.
V pátek Prigožin oznámil, že ruská armáda bombardovala tábory wagnerovců na Ukrajině a že on sám se svými jednotkami pochoduje na Moskvu, aby se Šojguem zúčtoval osobně. V sobotu ráno oznámil, že dobyl Rostov na Donu (hlavní logistické centrum pro válku na Ukrajině), aniž by jeho lidé jedinkrát vystřelili, a že táhne na Moskvu.
V ulicích hlavního města se poté objevily obrněné vozy a v ulicích začali bagristé vytrhávat silnice (stejně jako v přihehlé Lipetské oblasti). Federální bezpečnostní služba (FSB) obvinila Prigožina z podněcování ozbrojeného povstání a ruský prezident Vladimir Putin pronesl projev, v němž sice Prigožina nejmenoval, ale označil jeho činy za vlastizrádné. Prohlásil, že k ukončení vzpoury „použije vláda všechny své zdroje“. Prigožin mezitím vydal prohlášení, ve kterém zdůraznil, že má spor s ministrem Šojguem a nepřímo dal najevo, že proti Putinovi nic nemá.
Wagnerovci mezitím sestřelili několik vrtulníků a letadel ruských oficiálních ozbrojených sil a také zlikvidovali jedno civilní letadlo. Ruská armáda prozměnu se svou obvyklou hodinářskou jemností zasáhla obydlenou oblast ve Voroněži, kterou vzbouřenci krátkodobě také obsadili; plus údajně v téže oblasti zasáhli kolonu civilních automombilů na mostě u obce Brodovoje, kterou si spletli s konvojem wagnerovců. Tyto zprávy pocházejí z ruských účtů na Telegramu; jakkoli se tyto zdroje obvykle nemýlí, jejich pravdivost nebylo lze okamžitě ověřit.
Mezi ruskou elitou se rozšířila panika. Putin nechal vyhlásit v ohrožených oblastech stanné právo a podepsal zákon umožňující 30denní věznění za jeho porušení. Zároveň požádal o pomoc kazašského prezidenta Kassyma-Džomarta Tokajeva (jemuž Putinovi jednotky pomohly k moci); ten jej odmítl s odůvodněním, že se nebude plést do vnitřních záležitostí Ruska.
Viceprezident Dmitrij Medvěděv opustil zemi (nejspíš do Turecka); oligarcha Vladimir Potanin zamířil tamtéž. Letoun, jímž obvykle létá sám Putin, odletěl do Sankt Petěrburgu (aniž by bylo zjevné, jestli byl prezident na palubě). Ceny letenek do Turecka stouply na dvojnásobek – v sobotu večer stály 41 tisíc rublů (zhruba 10 500 Kč).
O několik hodin později, v sobotu odpoledne, Prigožin najednou otočil. Odvolal svůj vojenský postup a stáhl se s tím, že se vždy chtěl vyhnout prolévání ruské krve. Když jeho vojáci z Rostova odjížděli, vyprovázel je potlesk místních – těch, kteří předtím údajně stáli frontu na to, aby se mohli u jejich tanku vyfotografovat.
Na nečekaném zvratu měl podíl člověk z nejméně pravděpodobných. Kde se vzal, tu se vzal, jako mediátor Progožinova sporu s kremelskou elitou se vynořil běloruský prezident Alexandr Lukašenko. Putinův mluvčí Dmitrij Peskov řekl, že ruský prezident nechal jednat toho běloruského svým jménem, „protože Prigožin a Lukašenko se znají dvacet let“ (Prigožinova známost s Putinem se přitom datuje nejméně do roku 1995).
Lukašenko, který v sobotu ráno přiletěl do Moskvy, podle vlastních slov s Prigožinem „jednal celý den“. Obsah jejich dohody nebyl kompletně znám, ale z večerních zpráv plynulo, že Prigožin měl opustit Rusko a odjet – kam jinam – do Běloruska, kde Lukašenko čelí rostoucímu partyzánskému odporu (s nímž v týdnu spojila síly exilová prezidentka Svitlana Ciachanouskaja). Výměnou za ukončení tažení na Moskvu Kreml údajně nabídl Prigožinovi bezpečný odchod a beztrestnost jeho jednotkám (obvinění ze zrady, o němž předtí informovala tajná služa FSB, jako by přestalo existovat). Jejich příslušníci se patrně zčásti rozhodli - či dostali rozkaz - Prigožina následovat do nového běloruského působiště, jiní se rozhodli pro podpis smlouvy s armádou. To vše tvrdí mluvčí Peskov, jenž však častěji lže než mluví pravdu.
Smlouvu začal po žoldnéřských skupinách požadovat ministr Šojgu před necelými dvěma týdny (zjevně s cílem zatnout wagnerovcům tipec); Prigožin zareagoval osobním příjezdem do moskevské budovy ministerstva obrany, kde na podatelně odevzdal vlastní verzi smlouvy. Ta určovala, že pokud se wagnerovci rozhodnou s armádou spolupracovat, budou společné operaci velet sami – což je pochopitelně nepřijatelné).
V sobotu večer se pak po ruských sociáních sítích začala šířit zpráva, že ministr Šojgu byl zatčen a že jeho pravděpodobným nástupcem by mohl být guvernér Tulské oblasti Alexej Ďjumin, někdejší šéf anexe Krymu a ministerský náměstek. (Tulská oblast ještě v sobotu večer demetovala zprávy, že by se Ďjumin jednání s Prigožinem účastnil, ale nic dalšího.) To by znamenalo další mimořádně dramatický zvrat: muž odpoledne obviněný ze zrady je večer volný, zatímco odpolední ministr je večer v klepetech.
Web fontanka.ru informoval, že elektronický obchod Wildberries.ru ve 13.27 moskevského času pozastavil prodej veškerého merchandisingu Wagnerovců. Ve 22.10 portál prodej Prigožinova zboží obnovil.
Co to všechno znamená? Čestná odpověď je, že jistě nevíme nic. K nejpravděpodobnějším vysvětlením pátečních a sobotních událostí a jejich důsledků patří následující.
1) V hlavní roli překvapení. Jak prezident Putin, tak Jevgenij Prigožin počítali s konfrontací Prigožin-Šojgu, ale oba byli také překvapeni rychlostí, s níž situace eskalovala. Oba proto uvolnění napětí přivítali.
2) Spiknutí. Prigožin akci naplánoval ve shodě s některou frakcí silových složek. Jejím primárním účelem bylo odhalit, kdo ze špiček je ochoten jít proti Putinovi. Pokud by toto vysvětlení sedělo, uvidíme zřejmě padat hlavy. Odpůrci tohoto vysvětlení však argumentují, že by Putin nikdy nepřipustil dohodu, která by jej vykreslovala jinak než jako nezpochybnitelného vládce země, který má všechno pod kontrolou.
3) Skutečný pokus o puč (a de facto remíza), která je políčkem Putinovi. Lukašenko byl na místě na Putinův pokyn, aby se ruský prezident vyhnul ponižujícímu vyjednávání s člověkem, jehož právě označil za zrádce.
4) Putin zemřel, ale jeho nejbližší okolí to tají. To nejspíš pravda nebude. Ale jednou ten den nastane a je představitelné, že jej mohou provázet podobné události – dramatické a zdánlivě nelogické.
5) Peníze. Prigožin akci provedl, aby získal provizi od světových výrobců popcornu. Ti mají obrovský kšeft v podobě megaobjenávek od vedení Ukrajiny, jimž přichází vnitroruský nepokoj velmi vhod.
