Do Paříže už jen malým autem. Majitelé SUV zaplatí za parkování trojnásobek
Návštěvníci Paříže s větším a těžším autem si připlatí. Hlasovali o tom sami Pařížané v referendu, jež ovšem provázel prachbídný zájem: nedorazilo ani šest procent voličů.
Radnici ve francouzském hlavním městě už skoro deset let vede socialistka Anne Hidalgová. V metropoli je velmi úspěšná.
V širším kontextu to však má pařížská starostka španělského původu dost nahnuté. V prosinci 2020 dostala od vlády pokutu ve výši 90 tisíc eur, která jí byla vyměřena, protože do svého šestnáctičlenného vedení hlavní město umístilo hned jedenáct žen. A to bylo v rozporu se směrnicí ministerstva veřejných prací, jež stanovilo povinnost zaměstnávat ve vedoucích pozicích maximálně 60 procent lidí jednoho pohlaví.
Asi i proto Hidalgová při své kandidatuře v posledních prezidentských volbách získala jen 1,75 procent hlasů. Takže skončila třetí od konce, ale hlavně stanovila nový negativní rekord kandidátů Socialistické strany (té strany, kterou kdysi založil a vedl gigant francouzské politiky François Mitterrand).
„Rudá zelená“ Paříž
Hidalgová je typickým příkladem zelenání a „progresivnění“ tradiční evropské levice. V Paříži už například zprůchodnila nábřeží Seiny, odstranila dopravu z více než 200 ulic či zakázala vjezd autům na jednu z hlavních tepen – Rue de Rivoli.
V poslední volební kampani se prezentovala programem přeměny metropole na „čtvrthodinové město“ („Ville Du Quart D'Heure“). Neboli plánem na soběstačnost všech pařížských obvodů, který zahrnoval vlastní obchody s potravinami, parky, kavárny, sportovní zařízení, zdravotní střediska, školy a kanceláře; to vše dostupné krátkou procházkou nebo jízdou na kole.
A součástí tohoto plánu je i postupné odstranění více než poloviny parkovacích míst v metropoli a proměna známého bulváru Champs-Élysées ve „fantastickou zahradu“.
Jedním z kroků k realizaci těchto plánů bylo i nedělní lidové hlasování. Občané Paříže v něm rozhodovali, zda souhlasí s tím, aby se za auto se spalovacím motorem nebo hybridní vozidlo, jež je těžší než 1,6 tuny (respektive dvě tuny v případě elektromobilů) platilo 18 eur za hodinu parkování v centrálních čtvrtích a 12 eur ve vnějších čtvrtích. To dělá celkem trojnásobek stávající ceny.
Za šest hodin parkování si tedy řidiči především SUV (která požadovaný hmotnostní limit většinou překračují) připlatí ze současných 75 eur (tj. necelých 1900 Kč) na 225 eur (tj. 5600 Kč). To vše se ale týká jen návštěvníků, nikoli místních obyvatel a řemeslníků.
Pařížské ano, ale…
Pařížané se vyslovili pro návrh. Ale tak jednoduché to není. Jestliže Hidalgová toto rozhodnutí uvítala jako „jasnou volbu“, má to přinejmenším tři háčky.
Tak předně: pro se vyslovilo 54,55 procenta zúčastněných, což samo o sobě není žádná ohromující většina. Daleko podstatnější však je okolnost, že hlasovat přišlo jen 78 tisíc z přibližně 1,3 milionu oprávněných voličů. K urnám tedy nedorazilo ani šest procent Pařížanů oprávněných volit.
Francouzský zákon o místních referendech počítá s tím, že závazná mohou být jen taková lidová hlasování, jichž se zúčastní minimálně polovina oprávněných voličů. Vedení radnice dopředu počítalo s malou účastí, a proto mělo hlasování jen formu tzv. místní konzultace. O to spornější je tudíž legitimita zmíněného rozhodnutí.
Sama Hidalgová navíc přiznává třetí problém, totiž „poměrně silné rozdíly mezi východem a západem“ francouzské metropole. Zatímco třeba v 10. obvodu, který tvoří širší centrum a kam patří například známá nádraží Gare du Nord a Gare de l´Est, hlasovaly pro návrh více než tři čtvrtiny voličů, v 16. obvodě na okraji města, kam náleží i Bouloňský lesík, bylo přes 80 procent místních proti. Téma tedy Pařížany nespojuje, ale zásadně rozděluje.
Kritici vyčítají hlasování i formulaci otázky. Ta zněla „pro nebo proti vytvoření zvláštního tarifu pro parkování těžkých, objemných a znečišťujících osobních automobilů“, a tedy nebyla nestranná. Zvažují proto napadení u soudů.
Na závěr připomeňme, že tažení proti automobilům není jen pařížskou, respektive francouzskou záležitostí.
Podobná opatření už přijala některá německá nebo americká města a zvažují se i v Praze, konkrétně na Praze 1.
