Více než milion Francouzů se pod vedením odborových předáků vydalo minulé úterý na různých místech země na protestní pochod. Dali tak najevo, že pracovat po 62. narozeninách považují za nepřijatelné. První protesty na to téma proběhly již 19. prosince; pochody z minulého týdne byly podle odhadů tamního tisku o deset až dvacet procent početnější.
S nehorázností v podobě návrhu penzijní reformy si dovolil přijít prezident Emmanuel Macron. Jedním z klíčových bodů reformy je zvýšení důchodového věku z 62 na 64 let. I po jejím přijetí by tak Francouzi odcházeli do důchodu dříve než všichni ostatní obyvatelé Evropské unie.
„Je to lepší než devatenáctého... Je to skutečný vzkaz vládě, který říká, že těch 64 let vážně nechceme,“ uvedl nicméně před pařížským pochodem Laurent Berger, předák CFDT, největšího francouzského odborového svazu. Demonstranti pochodovali za transparenty s nápisy „Ne reformě“ nebo „Nevzdáme se“. Řekli, že budou vycházet do ulic, dokud vláda neustoupí.
„Prezident sedí na židli“
Pro Macrona to není dobrá zpráva. Průzkumy veřejného mínění ukazují, že podstatná většina Francouzů o zvýšení věku odchodu do důchodu smýšlí nevraživě. Podle prezidenta je však takový tah nezbytný pro zajištění životaschopnosti důchodového systému.
Demonstranti na to měli svůj názor. „Pro prezidenta je to snadné. Sedí na židli, může pracovat dokonce až do sedmdesáti let,“ řekla agentuře Bloomberg řidička autobusu Isabelle Texierová na protestu v Saint-Nazaire na pobřeží Atlantiku. „Nemůžeme požadovat, aby třeba pokrývači fungovali do 64 let, to není možné.“
Důchodová reforma a silný odpor veřejnosti vůči ní tvoří již přes čtyřicet let jeden z úhelných kamenů úspěšnosti francouzských vládnoucích politiků. Pravidlem přitom je, že kdo se o realistickou reformu pokusí, končí.
Alternativní přístup
Ekonomové Jacques Delpla a Charles Wyplosz publikovali v roce 2008 studii s názvem La Fin des Privilèges: Payer Pour Réformer (Konec privilegií: Platba za reformu), která by se i dnešním politikům mohla hodit. Hypotetický případ: Čtyřicetiletý zaměstnanec státních drah SNCF s předpokládanou délkou života 82 let a průměrným ročním platem dvacet tisíc eur má po dosažení věku 52 let nárok na 75 procent svého platu. Jinými slovy, patnáct tisíc eur za rok na třicet let, nebo 450 tisíc eur budoucího dluhu státu. Současná hodnota tohoto důchodu, diskontovaná o pět procent, však byla jen o málo vyšší než sto tisíc eur. Stát by mohl snížit svůj dluh o více než 300 tisíc eur zaplacením současné hodnoty v hotovosti, pokud by zaměstnanec dohodu přijal. Nicolas Sarkozy se nakonec rozhodl studií neřídit.
Tam a zase zpátky
Čtyřicet let francouzského lavírování s důchodovým věkem
1982 François Mitterrand
Socialistický prezident snížil důchodový věk z 65 na 60 let. Absolvoval dvě plná volební období jako populární hlava státu.
1995 Alain Juppé
Konzervativní premiér navrhoval zvýšení věku odchodu do důchodu jako jedno z opatření, která měla dostat rozpočtový deficit pod tři procenta. Pro Juppého přes to nejel vlak – chtěl zabránit stůj co stůj porušení pravidel EU. Silné protesty přiměly Juppého plán odložit ad acta, odboráři prosadili svou.
2007 Nicolas Sarkozy
Konzervativní prezident se zařekl, že zlomí odborářský odpor. Když však svůj návrh vyhlásil, následovaly celostátní stávky, které se z veřejné dopravy rozšířily do školství a veřejné správy. Sarkozy částečně ustoupil, ale odchod do penze zvedl na 62 let. Skončil po prvním volebním období.
2014 François Hollande
Socialistický prezident částečně zrušil Sarkozyho dílo, když vrátil odchod do důchodu na 60 let – ovšem pouze pro ty, kteří předtím pracovali nejméně 41 let. Odboráři a levice obecně to považovali za nedostatečné – a Hollande se ani nepokusil o znovuzvolení.
2020 Emmanuel Macron
Napoprvé měl štěstí v neštěstí. Návrh reformy (velmi podobný tomu letošnímu) byl připraven už v roce 2020 a odboráři už začínali svolávat první protesty – když vtom přišel nemytý čínský luskoun, koronavirus a lockdowny. Odchod do důchodu se dostal na vedlejší kolej, což Macronovi podstatně usnadnilo znovuzvolení.
