Výstřelky zahraniční politiky Moskvy dělají z práce jejích diplomatů neobyčejně dramatický džob.
Dvoustranný diplomatický spor spojený se vzájemným vyhoštěním lidí z ambasád je pro každého běžného ministra zahraničí velmi citlivá věc. Pro Sergeje Lavrova, jenž stojí v čele ruské diplomacie již sedmnáctý rok, to však je denní chléb. Šéfuje čtvrté největší síti zahraničních postů na světě (více mají jen Čína, USA a Francie). Podle australského Lowy Institutu má Rusko ve 145 zemích 242 takových postů, z toho 143 ambasád, 87 konzulátů a 12 dalších misí.
Je to také síť, jež zachytává první otřesy dvoustranných vztahů Ruska, které jsou často následkem jednotlivých kroků zahraniční politiky Kremlu. Její příznivci i odpůrci se snadno shodnou v tom, že je to politika výrazná a razantní – a právě tak vypadají i diplomatické střety, k nimž má sklon vést.
Když proto čeští politici minulý týden oznámili, že v reakci na výbuch vrbětického zbrojního skladu vyhostí z pražské ambasády 18 ruských diplomatů a zaměstnanců, byla to pro Lavrova a spol. rutinní práce. (Alespoň po formální stránce; fakt, že jejich reciproční opatření postihlo v Moskvě dvacet Čechů namísto očekávaných osmnácti, naznačuje jistý podíl emocí – ale to sem nepatří.)
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot