Rodinná nadace miliardáře a majitele Sazky Karla Komárka před třemi měsíci zaujala nákupem 11 pian a klavírů českého výrobce Petrof. Ty byly původně určeny pro čínský trh, kvůli návštěvě předsedy Senátu Miloše Vystrčila na Tchaj-wanu však Čína objednávku stornovala.
V úterý nadace představila základní a umělecké školy, které uspěly v grantovém řízení a které nyní hudební nástroje získají. Manžele Komárkovy navíc zaujala i žádost Bertíka Nováka ze ZUŠ Allegro a k původním 11 klavírům přidá nadace ještě jeden navíc.
„Jsme nadšení, kolik lidí hudbou opravdu žije. Není v našich silách vyhovět všem, ale akce piana do škol bude pokračovat i po dnešku,“ prohlásila Štěpánka Komárková.
Děti hrají na klavíry z doby druhé světové války
Projekt měl totiž ještě jeden vedlejší efekt. O nástroje požádalo celkem 152 uměleckých škol, které v žádostech vyplnily mnoho informací o podmínkách, v jakých fungují. Vůbec poprvé se tak sešlo množství statistických informací o stavu nástrojů ve školách.
Ty Komárkovy i zástupce uměleckých škol překvapily. Školy používají v nejlepším případě piana stará 17, v nejhorším téměř 80 let. V průměru hrají děti na 49 let staré nástroje. „Byl to první statistický vzorek, jak na tom v rámci pian jsme. Takto vysoké číslo jsem nečekal,“ reagoval Bohuslav Lédl, předseda rady základních uměleckých škol.
Podle intendanta Akademie klasické hudby a ředitele festivalu Dvořákova Praha Jana Simona jsou přitom piana ve školách extrémně vytížená a v ideálním případě by mělo docházet k jejich obměně každých deset až 15 let. Tuzemský systém uměleckých škol je přitom v Evropě unikátní. Nedisponují však prostředky, aby mohly vybavení obnovovat v požadované míře.
Podle šéfa nadace Luboše Veselého by potřebovalo nástroje akutně vyměnit 45 ze škol, které o nástroje požádaly. Komárkovi se proto rozhodli v projektu pokračovat. Startují sbírku, v jejímž rámci chtějí vybrat peníze na dalších 40 nástrojů. Prvních pět pian do ní věnovala i majitelka Petrofu Zuzana Ceralová Petrofová.
Piana završila adrenalinové týdny
Projekt a okolnosti jeho vzniku se dočkaly vesměs kladného přijetí a měly pozitivní vliv na Komárkovu reputaci mezi veřejností. Ta se mu hodila obzvlášť v posledních, adrenalinových týdnech, ve kterých také velkou roli hrálo veřejné mínění a přízeň politiků. Nejdříve oznámil úspěšné dotažení významného obchodu, když do svého loterijního byznysu přivedl velký americký fond Apollo, který má do společného podniku nalít přes 13 miliard korun.
Ve stejné době se ale v parlamentu přetřásal návrh na dramatické zvýšení daní pro číselné loterie. Ten by Sazku připravil o 1,5 miliardy korun na zisku ročně a celkově by firmu závažně znehodnotil. Komárek hrál opravdu o hodně, a tak během dvou týdnů přispěchal s nevídanou marketingovou kampaní Za Sazku, která zaplavila veřejný prostor. V inzerátech Sazce vyjadřovali podporu známí sportovci i jiné osobnosti.
Komárek nakonec svou „klinickou smrt“ přežil, když poslanci návrhy na zvýšení daní pro hazard shodili pod stůl. Komárek dobře ví, že se téma zřejmě brzy vrátí.
Budování obrazu filantropa a odpovědného byznysmena západního střihu je minimálně logickou součástí jeho obrany.
S přispěním Pavla P. Novotného.
