Jestli dojde k dělení ČEZ, nebude to kvůli liberalizaci, ale kvůli zelené regulaci EU

Má dělení ČEZ smysl? Jaký a pro koho? Určitě pro akcionáře, protože kurz akcie energetické společnosti vyskočil do výše, na níž patnáct let nebyl. Ale tady nejde o akcionáře, z nichž navíc sedmdesát procent představuje vláda, pro kterou chlubení se takovýmto výdělkem není v tuto chvíli ničím, oč by její představitelé stáli.

Ceny energií hýbou emocemi i životní úrovní lidí, kteří očekávají, že to vláda bude nějak řešit. Růst zisků energetik jim v tomto směru zcela nepochybně pěkně leží v žaludku a tučná dividenda ve státní kase je nijak zvlášť neuklidňuje. Politici však s cenami energií krátkodobě nemohou dělat nic jiného než rozdávat cizí peníze a různými formami tak brzdit sociální bolest. A samozřejmě hledat opatření, která by další podobné krizi předcházela či ji alespoň tlumila.

Splněný sen

Patří do této kategorie i úvaha o rozdělení našeho energetického gigantu ČEZ, kterou nedávno potvrdil premiér Petr Fiala v rozhovoru pro Hospodářské noviny? Důsledky ukrajinské války žádné rozdělení bezesporu nevyřeší. Jakékoli majetkové posuny v tak obří firmě jsou projektem na několik let a čerst­vé vyúčtování za elektřinu opravdu neovlivní. Trochu jinak je to v případě řešení důsledků dekarbonizace energetiky čili populárního Green Dealu, které v souvislosti s válkou a strachem o zemní plyn vytvářejí obrovskou míru nejistoty. Ceny energií se posunuly na hodnoty, při nichž lze zřejmě budovat obnovitelné zdroje bez dotací.

ČEZ rekordně vydělal. Chlubit se tím ale nechce

Díky drahým energiím zvyšuje polostátní skupina úroveň očekávaného zisku za letošní rok. Sama však musí energie také nakupovat, paroplynová elektrárna v Počeradech kvůli drahému plynu snížila produkci.  

Díky drahým energiím zvyšuje polostátní skupina úroveň očekávaného zisku za letošní rok. Sama však musí energie také nakupovat, paroplynová elektrárna v Počeradech kvůli drahému plynu snížila produkci.  

Putin tak naplnil sen klimatických panikářů, nicméně přírodní zákony platí i nadále a energetická soustava bude ještě několik desetiletí zcela nepochybně vyžadovat zdroje s řiditelným výkonem pro vykrývání kolísavého výkonu zdrojů založených na přízni a nepřízni počasí. Ty jsou za současné situace, a především při evropské regulaci prakticky neinvestovatelné a ekonomicky nevychází ani údržba a rekonstrukce. U jaderné energetiky vycházejí dobře staré a odepsané elektrárny, ale nové investice jsou extrémně ekonomicky nejisté.