Proces s Eichmannem trval mnoho dalších měsíců (jen svědků bylo předvoláno 112) a 15. prosince 1961 byl masový vrah odsouzen k smrti. Proces a následná poprava byly ovšem jen vyvrcholením léta trvající snahy židovského státu najít a potrestat jednoho z nejhorších válečných zločinců.

První informace o tom, že se Eichmann ukrývá v Argentině, pocházely od „lovce nacistů“ Simona Wiesenthala. Na stopu ovšem izraelské tajné služby navedl roku 1957 až hesenský generální prokurátor Fritz Bauer, který byl židovského původu a nevěřil, že Němci o potrestání Eichmanna budou usilovat s dostatečnou průrazností. O rok později zahájili izraelští agenti pátrání v Argentině, ale bez nových informací od Bauera – podle kterých odjel Eichmann do Jižní Ameriky s pasem vystaveným na jméno Ricardo Klement a nějakou dobu pracoval pro firmu Capri, zabývající se konstrukcí vodních elektráren – by nejspíš neuspěli.

Jsem velký přítel Židů

Průlom nastal v březnu 1960, kdy velitel pátračů Cvi Aharoni spatřil Eichmanna na zahrádce u jeho domu v buenosaireské Garibaldiho ulici: „Zhruba padesátiletý, proplešlý muž s vysokým čelem, střední výšky a postavy sbíral suché prádlo.“ Díky tajně pořízeným fotografiím Izraelci masového vraha bez jakýchkoli pochyb identifikovali a o dva měsíce později dorazil na místo Iser Har’el (v té době velel izraelské rozvědce Mosadu i kontrarozvědce Šin Bet), aby na místě osobně koordinoval přípravy zhruba třicetičlenného týmu na Eichmannův únos.

K němu došlo 11. května, kdy tři únosci nacpali Eichmanna do auta a odvezli ho do předem připraveného úkrytu. Tam plán málem ztroskotal kvůli neuvěřitelné Eichmannově drzosti, se kterou – únoscům, z nichž mnozí přišli v koncentrácích o část rodiny – přeříkal v hebrejštině modlitbu k Hospodinovi a podotkl, že je „velký přítel“ Židů. „Někteří mí lidé málem neuposlechli příkaz, aby se na něho nesahalo. Chtěli ho zabít. Ale nestalo se tak a on se začal normálně bavit,“ popsal později kritický okamžik Harʼel. Pak už jen stačilo Eichmanna zdrogovat, navléct do uniformy stevarda aerolinek El Al a spícího jej dopravit do Izraele. 

Jen jsem poslouchal

Veřejnost se o dopadení Eichmanna dozvěděla až díky projevu izraelského premiéra Davida Ben Guriona v Knesetu. Následný necelý rok se připravoval proces a 11. dubna 1961 stanul Eichmann před tribunálem v Jeruzalémě. Z patnácti bodů obžaloby byl nejzásadnější hned ten první, který ho vinil z toho, že se organizováním systematické deportace milionů Židů do vyhlazovacích táborů dopouštěl jejich zabíjení. Eichmann před soudem tvrdil, že jen poslouchal rozkazy a skutečnými viníky byli výše postavení nacističtí pohlaváři v čele s Hitlerem. S tak absurdní obhajobou ale samozřejmě nemohl uspět a výsledek už známe.

Příběh o vypátrání, unesení a odsouzení Adolfa Eichmanna není do našeho současného světa úplně přenositelný. Koneckonců kde najdete tak krystalického zločince, jakým byl Adolf Eichmann, a kolik existuje podobně černobílých příběhů, kdy mezi zlem a dobrem úplně chybí škála šedých odstínů? Nehledě na to je to sakra dobrý příběh.