Tohle je energetika, tady se změny dějí léta, někdy i desítky let, prohlásil za přikyvování svých podobně zasloužilých kolegů manažer, který se v oboru pohyboval od počátku osmdesátých let. Ještě před patnácti roky měl pravdu. Vytěžit uhlí, odvézt ho do elektrárny nebo teplárny, spálit, vyrobit elektřinu či teplo, dodat lidem.

Od té doby se ale vše zásadně změnilo, energetika je v posledních letech jedním z nejrychleji se vyvíjejících oborů. I kvůli snaze nahradit čoudící zdroje těmi novými, bezemisními zelenými.

Uhlí je problém

Jenže každá revoluce má své oběti. V tomto případě hlavně uhelné elektrárny, které mají být v následujících letech odstaveny z provozu a postupem času nahrazeny novými zdroji, částečně obnovitelnými (především fotovoltaikou), a hlavně jadernými elektrárnami a modulárními reaktory. Důležité je všimnout si věty: postupem času mají být nahrazeny novými zdroji.

Už teď je jasné, že všechny uhelné elektrárny nebudou moderními zdroji nahrazeny včas. Česká republika má navíc smůlu, že se zde setkává několik událostí ovlivňujících energetiku takřka v jeden okamžik. Země přijde relativně rychle o docela klíčovou součást energetiky, do toho se začne dramaticky zvyšovat spotřeba elektřiny. To všechno se dá zvládnout, pokud máte čím dosluhující uhelné zdroje nahradit nebo odkud elektřinu dovézt. Bohužel, všechny země regionu jsou na tom podobně jako my.

Jaká bude spotřeba?

Podle předběžných údajů Energetického regulačního úřadu se v meziročním srovnání celoroční spotřeba elektřiny snížila o 3,9 procenta. Pravděpodobně díky tomu, že lidé více šetřili kvůli vysokým cenám energií. Předloni byla celková spotřeba elektřiny v ČR 62,8 terawatthodiny, v roce 2022 to bylo 60,4 terawatthodiny. Loňský rok byl na dlouhou dobu výjimečný. Spotřeba elektřiny v následujících letech vzroste.

„Rychlejší dekarbonizace je vždy zákonitě spojena s rychlejším růstem spotřeby elektřiny. Efekt navyšování produkce byl hlavním tahounem mírného růstu v posledních dvaceti letech. Od této chvíle dále bude hlavním tahounem růstu spotřeby zavádění nových technologií,“ vysvětluje změny na trhu Michal Macenauer, ředitel strategie poradenské firmy EGÚ Brno.

Je přesvědčen, že podle významnosti to budou: tepelná čerpadla, elektromobilita, prvky sector couplingu (vy­užití přebytků elektřiny pro výrobu tepla, vodíku či stlačeného vzduchu). „Do roku 2035 vzroste spotřeba elektřiny v rozmezí 15 až 22 procent na hodnotu čisté spotřeby v rozmezí 70 až 75 terawatthodin za rok,“ dodává Macenauer.

Ještě dál jde ve svých odhadech šéf ČEPS Martin Durčák. Ten ve své prezentaci na energetické konferenci v polovině dubna hovořil o čtyřech základních scénářích spotřeby elektřiny, které se mezi sebou liší termínem ukončení používání uhlí v energetice – o scénáři respondentním, konzervativním, pro­gresivním a dekarbonizačním.

Respondentní scénář neuvažuje o konci uhlí před rokem 2040. Instalovaný výkon OZE narůstá pozvolna a oproti tomu dochází k postupnému navyšování spotřeby v kontextu zvyšování životní úrovně a zvažované střední elektrifikace.

Konzervativní scénář počítá s koncem uhlí v elektrárnách do konce roku 2038 a se spotřebou elektřiny v roce 2040 ve výši 83,1 terawatthodiny. V tento rok má české silnice brázdit 1,02 milionu elektromobilů. I tento scénář podobně jako ten předchozí předpokládá rozvoj fotovoltaiky: již v roce 2030 by mělo být v Česku instalováno 8133 megawattů, o deset let později by to mělo být již 10 005 megawattů.

Třetí scénář udává konec uhlí v roce 2033. V roce 2040 by měla být spotřeba elektřiny 97,9 terawatthodiny, jen elektromobilů v Česku by mělo být 1,625 milionu. ČEPS v této variantě předpovídá rychlejší vývoj fotovoltaiky, mělo by být instalováno 13 238 megawattů.

Ještě dál jde dekarbonizační scénář. U něj se pracuje s koncem uhlí v roce 2030 a v roce 2040 se spotřebou elektřiny 111,9 terawatthodiny. V tuzemsku by mělo být v provozu 2,926 milionu elektromobilů a mělo by dojít k většímu rozvoji solárních elektráren, a to až na výkon 19 800 megawattů. Všechny scénáře počítají s tím, že v roce 2036 už bude v Česku nový jaderný zdroj.

Respondentní a konzervativní scénář nehodnotí provozovatel české přenosové soustavy jako rizikové. Alespoň po­dle parametru, který udává počet hodin v roce, v nichž nejsou domácí elektrárny spolu s dovozem schopny zajistit plánovanou spotřebu. Za bezpečnostní limit pro Českou republiku je udáváno patnáct hodin ročně, všechno za touto hranicí je považováno za bezpečnostní riziko. Tedy i další dva scénáře. Podle progresivního scénáře již v roce 2040 hrozí 389 hodin bez elektřiny. V dekarbonizačním scénáři by jich v roce 2040 bylo dokonce 1085.

Podobné predikce má společnost ČEZ. Pokud bude platit nízký scénář spotřeby a podaří se nastartovat masivní rozvoj OZE i nový jaderný zdroj, bude republika nedostatek elektřiny pociťovat až někdy kolem roku 2045, a to okolo dvaceti až třiceti terawatthodin. V případě vysoké poptávky, se kterou počítá druhý scénář, bude nedostatek elektřiny z tuzemských zdrojů již v roce 2026. V soustavě by mělo chybět třicet až padesát terawatthodin. Pokud se tedy rozhodne o budování dalších jaderných zdrojů včetně těch modulárních.

Tomáš Novák, týdeník Hrot

Jenže s energetickou bilancí státu to může být ještě o poznání horší. Uhelné elektrárny se totiž přestávají svým majitelům rentovat, třeba kvůli nákladům na emisní povolenky, a jejich konec tak možná přijde o pár let dřív.

„Velmi bude záležet na provozu uhelných elektráren. Nynější tržní situace, respektive forwardové ceny elektřiny a zemního plynu, v kombinaci s očekávanou cenou povolenky ukazuje, že by k problémům mohlo dojít už v roce 2026. Zdroje by mohly být odstavovány z důvodu nerentability,“ upozorňuje Macenauer.

V tomto roce by se ČR mohla stát importní na roční úrovni. Nedá se ale predikovat, jak rychle budou uhelné zdroje do roku 2035 odstavovány. „Jisté ale je, že na případný nedostatek celý systém zareaguje, a to především cenou elektřiny, ale i zemního plynu, protože masivní import ze zahraničí velmi pravděpodobně nebude možný. Odstavování zdrojů tak bude zpomalováno. Jednak z důvodu omezené kapacity interkonektorů na hodinové a sezonní úrovni, jednak z důvodu nedostatku výrobní kapacity v zahraničí,“ dodává.

Jinak řečeno, problémy s nedostatkem elektřiny kvůli dřívějšímu odstavení uhelných elektráren přijdou možná dříve, než se ještě koncem letošního března předpokládalo.

Šílené ceny

Jak je vidět z výše uvedených dat, Česká republika se bez dovozu elektřiny za několik let možná nebude moci obejít. „Pro Česko je z tohoto pohledu nejdůležitější zemí Německo. S nadsázkou můžeme prohlásit, že dostatek, či nedostatek elektřiny ve středoevropském regionu v následujících dvaceti letech bude záviset především na politice odstavování fosilních zdrojů a budování těch obnovitelných v Německu. Aktuálně ve svých výhledech Německo exportní možnosti indikuje,“ tvrdí Macenauer z EGÚ Brno.

Které země pro nás tedy připadají v úvahu? Do regionu by v jistém rozsahu mohla exportovat i řada jiných států, například Francie či Švédsko. Podle Macenauera je ale vše závislé na tempu odstavování fosilních zdrojů, provozu stávajících (především úspěchu, či neúspěchu jaderných zdrojů ve Francii) a budování nové kapacity.

„Německé plány jsou podle našich odhadů nerealizovatelné. Bude dobře, když bude region bilančně na nule. K importu tedy nebude dostupná volná zdrojová kapacita. Větší toky bude navíc omezovat přeshraniční propojení, a nejde jen o roční hodnotu, ale i o průběh toku v jednotlivých hodinách, především v zimním období. Vše bude dále negativně ovlivňovat i výraznější růst spotřeby elektřiny vlivem požadavku na rychlejší dekarbonizaci,“ tvrdí ředitel strategie EGÚ Brno.

Obdobného názoru je vlastník skupiny Carbounion Bohemia Petr Paukner. Ten navíc tvrdí: „Vždycky elektřinu dovezete, ale za šílené ceny.“ Podobné problémy jako Česko řeší – případně brzy řešit budou – všechny státy regionu. Trochu se vymyká Německo.

„Tamní fotovoltaika může díky ideálním podmínkám v létě produkovat takové množství elektřiny, že může část produkce prodávat na burze za nulu, nebo dokonce za záporné ceny. V zimě naopak může být prodejní cena vzhledem k podmínkám na trhu dost vysoká,“ tvrdí Paukner. Ten jako jedno z opatření navrhuje využít tři paroplynové elektrárny jako záložní zdroje, které by měly pomoci s největší spotřebou. „Takové řešení je ale nehorázně drahé,“ upozorňuje Paukner.

Není kam spěchat

A jak zvládá krizovou situaci kolem energetiky stát? Týdeník Hrot se v rámci přípravy tohoto textu sešel s několika energetickými odborníky. Ti tvrdí, že jsou poněkud znepokojeni laxním přístupem státu, který by měl hrozící nedostatek elektřiny primárně řešit – buď pracovat na úplném odstranění problému, nebo alespoň na jeho zmírnění. O situaci se ví již několik let, minimálně od doby, kdy se začalo plánovat odstavení uhelných elektráren.

Přitom bylo jasné, že nový jaderný zdroj, který měl být hlavní náhradou za část dosluhujících elektráren, není ­reálné postavit včas, s plynem to nebylo úplně dobré kvůli cenám a s dovozem taky nic moc. Vše se mělo začít řešit již za ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka. Svého času dvojministr, který málo spal a takřka neustále dokazoval, že je schopen mluvit o všem, aniž by něco podstatného sdělil, měl patrně stejný přístup i k energetice. Za jeho vedení resortu se v tomto oboru nic nepohnulo.

„Žádný výraznější posun nenastal ani teď za vlády koalice. Bohužel věděli, jak to s energetikou vypadá, co je třeba řešit s relativně velkým časovým předstihem, a válka tento problém jen urychlila. Na nic se ale dopředu nenachystali, na hrozby se začínají připravovat až teď, a to může být docela velký problém,“ tvrdí jeden z šéfů velké energetické firmy.

Varováním tak může být i zpráva s názvem Východiska aktualizace Státní energetické koncepce ČR a souvisejících strategických dokumentů, kterou ministerstvo průmyslu a obchodu zveřejnilo na svých webových stránkách. V ní se mimo jiné píše: „Dne 12. dubna 2023 schválila vláda ČR Východiska aktualizace Státní energetické koncepce ČR a souvisejících strategických dokumentů, která jsou vodítkem pro zpracování relativních strategických dokumentů.“ Fajn. Takže se alespoň něco chystá. Otázka ale je, jestli není pozdě. 

Odběrový stupeň pět

Někteří pamětníci si určitě ještě vzpomenou, že pokud si ve všední den k snídani pustili rozhlas, pravidelně je na cestu do školy nebo do práce vyprovázelo hlášení, jaký pro ten den platí regulační stupeň na odběr elektřiny. Vzhledem k tomu, že Česko je doposud čistým exportérem elektřiny, byly české domácnosti a firmy většinou omezení odběru ušetřeny. Do budoucna se ale vše může změnit a tato hlášení se mohou v následujících letech vrátit, a tak není od věci si regulační odběrové stupně připomenout.

Celkem jich je sedm, přičemž jednička je ideální stav, kdy je elektřiny dostatek, s rostoucím číslem regulačního stupně ale taková pohoda končí. Pokud se začne regulovat podle stupně sedm, znamená to snížení odběru elektřiny. „Představuje snížení odebíraného výkonu u vybraných odběratelů na hodnotu bezpečnostního minima s možností snížení do osmi hodin po vyhlášení,“ uvádí se ve vyhlášce o stavech nouze v energetice, kterou vydalo ministerstvo průmyslu a obchodu.