Koncem týdne se počet dětských uprchlíků z Ukrajiny odhadoval asi na osmdesát tisíc. To je v podstatě takové číslo, které již překračuje jeden celý ročník na základních školách po celé zemi.
„Ti lidé jsou ve velmi složité situaci. Potřebují čas na vstřebání traumatických zážitků, které s sebou jejich útěk z domovů nese. Na škodu by ale občas mohla být naše v dobré víře přehnaná snaha pomáhat, někdy i nesprávnou formou,“ říká spoluzakladatelka Ředitelské akademie a ředitelka Mateřské školy Dolní Břežany Miluše Vondráková.
„Základem by mělo být pomoc nabídnout, ale samotný výběr, co konkrétně využít a přijmout, by už měl být na Ukrajincích. Je třeba nechat velkou míru aktivity na nich samotných, aby měli jednak možnost cítit, že na svůj život mají i v těchto těžkých situacích nějaký vliv, a také aby zaměstnali své myšlenky i něčím pozitivním a smysluplným,“ dodává.
Její školka je již zcela zaplněna. Nic na tom nezmění ani zákon z dílny ministra školství Petra Gazdíka (STAN), který vzdělávacím institucím umožní zvýšit kapacity tím, že nebude tolik lpět například na hygienických standardech. „U nás bohužel, i kdybych sebevíc chtěla, není jediné volné místo. Nad maximální kapacitu, kterou máme schválenou, jít nemohu. Narážíme na prostorové limity,“ říká Vondráková.
Gazdíkova novela také umožní dodatečné zápisy do školek. „Ukrajinské rodiny se díky času navíc mohou adaptovat na zdejší podmínky. A také se mohou rozmyslet, zda je pro ně Česko vůbec vhodnou cílovou zemí. Zda se nebudou chtít vrátit, pokud to situace na Ukrajině umožní, případně odcestovat ještě do jiné země, která se jich solidárně ujme,“ říká Vondráková. Jedním dechem ale dodává, že v případě školek v nejvytíženějších lokalitách, jako je Praha, prstenec kolem hlavního města a Brno či Ostrava, to příliš nezmění. „Naše kapacity naplníme spádovými dětmi již během standardních zápisů, takže dělat další termíny nedává smysl,“ říká.
Co může být velký problém, je jazyková bariéra. Ukrajinské děti by se měly co nejdříve začít učit česky. Miluše Vondráková proto není příliš nadšená z projektu takzvaných ukrajinských jednotřídek, kde se žáci učí podle ukrajinského kurikula, v ukrajinštině, s ukrajinským učitelem. „Je to možné, ale nemyslím si, že je to správné. V této počáteční fázi to ukrajinským dětem pomůže ke stabilizaci jejich rozkolísaného žití, alespoň něco bude ‚jako dřív‘, ale do budoucna opravdu musíme předpokládat, že mnozí z těch žáků a jejich rodičů zde nakonec zůstanou. A z toho důvodu je podle mě lepší cestou, aby se integrovali do našich škol, a to bude možné jedině na základě co nejrychlejšího zvládnutí češtiny,“ říká expertka.
Jak bychom měli s dětmi mluvit o válce? Hrozí tuzemským školám kvůli návalu uprchlíků kolaps? A jak na rusko-ukrajinský konflikt reaguje samotná školská praxe, zejména učitelé? To a mnohem více se dozvíte ve velkém rozhovoru s Miluší Vondrákovou v novém vydání týdeníku Hrot.
