Vláda čínského prezidenta Si Ťin-pchinga je trochu jako britští komici Monty Python: vždycky, když už si myslíte, že jste od nich zažili všechno, zase překvapí něčím novým. Na začátku září se pustili (Číňané, ne Pythoni) do oblékání. Navrhli zákon, jenž zakazuje projevy a oblékání „poškozující ducha čínského národa“. Pokud vstoupí v platnost, mohou být lidé, kteří se proviní, pokutováni nebo uvězněni. Zákon ovšem neupřesňuje, co považuje za porušení sebe sama.
Číňané mají před sebou řadu změn zákona o veřejné bezpečnosti, jenž platil víceméně beze změn několik desetiletí. Ustanovení o odívání vyvolalo okamžitou reakci veřejnosti – mnozí jej na internetu kritizují jako přehnané a absurdní.
Lidé, kteří nosí (nebo k tomu nutí ostatní) oblečení a symboly, jež „podkopávají ducha nebo zraňují city čínského národa“, by mohli být zadrženi až na patnáct dní a pokutováni až do výše pěti tisíc jüanů (asi patnáct tisíc korun), píše agentura Reuters.
Stejný trest může hrozit i těm, kteří onoho ducha číňanství podkopávají verbálně. Navrhované právní změny zakazují „urážet, pomlouvat nebo jinak ostouzet jména místních hrdinů a mučedníků“ a vandalismus na jejich pamětních sochách.
Kimono? Problém!
Otázka, jak mohou orgány činné v trestním řízení jednostranně určovat, kdy jsou „zraněny city“ národa, zůstává dosud nezodpovězena. „Bude se počítat nošení obleku a kravaty? Marxismus vznikl na Západě. Bude se jeho přítomnost v Číně také počítat jako zraňování národních citů?“ napsal jeden z uživatelů na Weibu, čínské platformě podobné Twitteru.
Právní experti zase kritizují vágní formulaci zákona a obávají se jeho zneužití. Britská BBC cituje Čao Chungovou, profesorku práva na Čínské univerzitě politických věd a práva, jež uvedla, že nedostatečná jasnost by mohla vést k porušování osobních práv. „Co když má vykonavatel zákona, obvykle policista, svůj vlastní výklad ublížení na zdraví a iniciuje morální odsouzení ostatních nad rámec zákona?“ ptala se.
Jestli paní profesorka ještě žije, nevíme. Uvedla jeden případ, který loni v Číně zaujal na titulních stranách novin, kdy policisté ve městě Su-čou zadrželi ženu v kimonu. Obvinili ji z „vyvolávání hádek a provokací“, protože měla na sobě japonský oděv. Tento incident vyvolal na čínských sociálních sítích nejednu znepokojenou reakci.
Letos v březnu zase policisté zadrželi ženu, která si na nočním trhu oblékla repliku japonské vojenské uniformy. (Pro srovnání, zkuste jít do Lidlu v uniformě wehrmachtu a sledujte, jak se vám povede.) A na začátku minulého měsíce se se zlou potázali návštěvníci koncertu tchajwanské zpěvačky Čang Chuej-mei v Pekingu, kteří přišli v oblečení s duhovým potiskem.
Křehký národ?
I vycepovaní Číňané jsou z toho perplex. „Nosit kimono znamená zraňovat city čínského národa, jíst japonské jídlo znamená ohrožovat jeho ducha? Kdy se city a duch léty prověřeného čínského národa staly tak křehkými?“ napsal na internetu jeden z populárních sociálních komentátorů, který píše pod pseudonymem Wang Wusi.
Návrh zákona je jen jedním z příkladů toho, jak se čínský prezident Si Ťin-pching od svého nástupu do čela země v roce 2012 snaží nově definovat, co je vzorný čínský občan. V roce 2019 vydala jeho Komunistická strana Číny „morální směrnice“, které obsahují doporučení, že máte být zdvořilí, cestovat s nižší uhlíkovou stopou – a především „věřit“ v pana Siho a jeho partaj.
