Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Čínou obchází strašidlo; strašidlo deflace. Pomoci by mohl smysluplný politický zásah. Jenže právě v takové chvíli vycházejí najevo nevýhody ekonomického systému politicky řízeného shora.
Čínská ekonomika v posledním čtvrtletí loňského roku vzrostla ve srovnání s rokem 2022 o 5,2 procenta. Ukázala to ve středu zveřejněná oficiální data. Trh to číslo přijal se smíšenými pocity: Peking sice tak tak splnil cíl dosáhnout pětiprocentního celoročního růstu, ale za očekáváním analytiků stejně zaostal.
Ekonomové upozornili, že k dosažení rychlejšího růstu by bylo zapotřebí více stimulace ze strany vlády. Druhá největší světová ekonomika se po skončení protipandemických opatření dosud nerozjela na plné obrátky. Podle listu Financial Times za to může kombinace vleklé realitní krize, nízké důvěry spotřebitelů i podnikatelů ve výkonnost čínské ekonomiky, rostoucího zadlužení lokálních vlád a slabého globálního růstu.
Zveřejněné údaje naznačují, že čínská ekonomika nezačíná rok 2024 nijak přesvědčivě. Svědčí o tom přetrvávající deflační tlaky, jen mírné oživení vývozu a slabý prosincový objem bankovních úvěrů.
Premiér Li Kche-čchiang ve svém úterním projevu na Světovém ekonomickém fóru v Davosu hrdě zdůrazňoval, že odhadovaný růst (zmíněných 5,2 procenta) za poslední loňský kvartál překročil oficiální pětiprocentní cíl. Ekonomové jsou však skeptičtí.
Zaprvé, uváděné číslo může, nebo nemusí odpovídat skutečnosti. Čínské vedení již v minulosti mnohokrát zveřejnilo ekonomické údaje sporné důvěryhodnosti. Tentokrát je v sázce především důvěra (podnikatelů i spotřebitelů) v ekonomickou výkonnost země; její politické vedení by tedy mělo všechny důvody k zapojení jisté dávky, řekněme, účetní kreativity.
I kdyby však čínští vůdci nic takového neudělali a ekonomický růst skutečně zveřejněným číslům odpovídal, rok 2024 bude pravděpodobně horší než ten loňský. Analytici, jež oslovila agentura Reuters, odhadují, že letos růst zpomalí na 4,6 procenta.
Trh na takové obavy slyší. Burzovní index nejlepších čínských firem v reakci na zveřejnění posledních makroekonomických čísel klesl o více než procento a pohybuje se v blízkosti nejnižších hodnot za posledních pět let. Širší index šanghajské burzy (Shanghai Composite Index) poklesl jen nepatrně mírněji, o 0,8 procenta.
To jsou exaktně sledovatelná čísla. O obavách z blízké budoucnosti však svědčí i důkazy intuitivnějšího charakteru. Jeden takový poskytuje – překvapivě – šperkařství. Kent Wong, šéf největšího čínského prodejce šperků Chow Tai Fook, cítí na straně klientů nejistotu.
Listu Financial Times tento týden řekl, že zákazníci jeho řetězce se od diamantů a dalších drahých kamenů přeorientovali na zlato, které je v těžkých časech vnímáno jako bezpečné útočiště před rizikem. „V krátkodobém horizontu budou lidé nadále opatrnější bez ohledu na to, zda jde o spotřebu, nebo investice,“ vysvětlil. Návrat důvěry v budoucnost očekává nejdříve za rok či dva.
Největším nebezpečím pro čínskou ekonomiku je přitom roztočení deflační spirály. Předpoklady k takovému vývoji rozhodně existují: pokles trhu s nemovitostmi trvá již třetím rokem, vývoz je slabý, obezřetní investoři se vyhýbají čínským finančním trhům a politici bojují s nejdelším obdobím deflačního tlaku od asijské finanční krize z let 1997 až 1998.
„Deflace je pro zemi, jako je Čína, která hromadí veřejný dluh rychleji než kdykoli předtím Japonsko, nesmírně znepokojivá,“ uvedla Alicia García-Herrerová, hlavní ekonomka pro asijsko-pacifickou oblast společnosti Natixis. V době deflace klesají ceny a mzdy, ale hodnota dluhu neklesá, což zvyšuje břemeno splátek.
Zvrátit situaci k lepšímu by mohl smysluplný politický zásah. Shodou okolností však právě v takové chvíli vycházejí najevo nevýhody ekonomického systému politicky řízeného – komunistickými mafiány – shora.
Stejně jako loni zůstává největší nejistotou sektor nemovitostí. Vláda oznámila řadu iniciativ a nedávno odhalila, že centrální banka v prosinci nasměrovala do bank 350 miliard jüanů, tedy necelých padesát miliard dolarů. Učinila tak prostřednictvím nástroje známého jako „přislíbené doplňkové půjčky“. Nikdo si však není jist, na co jsou tyto úvěry určeny. V takové atmosféře je proto téměř jisté, že úvěry budou využity neefektivně.
Politici nadále vysílají smíšené signály. Čínská lidová banka například minulé pondělí ponechala svoji klíčovou úrokovou sazbu na stejné úrovni, ačkoli trh očekával (a předem vítal) její snížení.
V prosinci vláda zase šokovala investory oznámením přísného návrhu omezení videoher, ačkoli předtím ujišťovala, že období represí namířených vůči příliš sebevědomému technologickému sektoru skončilo. Když se investoři vyděsili, vláda to vyřešila propuštěním úředníka, který byl pod přijetím nových pravidel podepsaný.
Takové jednání ode zdi ke zdi na jistotě pochopitelně nepřidá.
