Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Čím složitější je inovace, tím je pro nás zábavnější, zdůrazňuje Vojtěch Nosek ze společnosti Unico. Byla to parta čtyř vědců, kteří byli nešťastní z toho, že se jejich práce špatně dostává do praxe. A tak vznikl nápad rozjet firmu, která propojuje soukromý a akademický sektor.
Jaký obor se skvěle hodí pro práci v inovacích? Asi vás na první dobrou napadne informatika nebo podnikový management. Podle Vojtěcha Noska, zakladatele společnosti Unico, je to ovšem geografie. „Často tvrdím, že to je komplexní věda, díky které člověk chápe věci v souvislostech,“ říká.
S tímto oborem je Unico úzce spjato – geografem je ostatně také další founder Vojtěch Kadlec a dokonce i první zaměstnanec firmy. Krajinnou sférou nebo kartografií se tu nicméně nezabývají. Hlavním cílem desetičlenného týmu je propojování soukromého sektoru a univerzit. „Rádi říkáme, že doručujeme firmám reálné inovace,“ vysvětluje Nosek.
Ve zkratce to znamená, že když firma řeší nějaký zdánlivě neřešitelný problém, obrátí se na Unico, které ji následně propojí s experty ze své akademické sítě. Jde to ovšem i naopak – třeba v případech, kdy univerzity potřebují pomoc s transferem svých vlastních technologií.
Unico také pořádá pro firmy a vysoké školy workshopy. „A musím říci, že jsem často docela překvapený, o čem všem firmy nevědí,“ doplňuje Nosek v rozhovoru pro Hrot24. V něm se dozvíte, z jakého důvodu přicházejí Češi o své patenty, proč se bude Unico rozdělovat a čím je zajímavý etiopský trh.
Logický. Byli jsme parta čtyř vědců, kteří byli nešťastní z toho, že se naše práce špatně dostává do praxe. Unico jsem před sedmi lety založil s Vojtou Kadlecem, pak nás ve vedení ještě doplnili Pavel Kordík, Standa Kuznetsov a Jiří Navrátil. Teď jsme majitelé zase jenom my dva s Vojtou Kadlecem. S touto firmou se snažíme dělat technologický transfer trochu jinak.
No, vědec je vlastně silné slovo. My s Vojtou máme doktorát z geografie, Pavel se Standou jsou informatici, Jirka má doktoráty dva. Měl jsem nějaké granty, ale můj výzkum byl spíš nepraktický a nepříliš velký. Ale i taková je věda.
Rozhodně. Často tvrdím, že geografie je komplexní věda, díky které člověk chápe věci v souvislostech. Lidé, kteří ji vystudovali, mají větší nadhled a lépe zpracovávají složité věci, které se týkají inovací i technologického transferu. Proto tvrdím, že geografie je skvělá pro práci v inovacích.
Ano. V týmu máme několik geografů, třeba našeho prvního zaměstnance Marka Štěpána. Ten k nám přišel poté, co si vyslechl mou přednášku na půdě Přírodovědecké fakulty, která byla o praktickém využití geografie. Na této fakultě ostatně Vojta Kadlec učí, má tam předmět o geografii inovací a regionálních inovačních systémech.
To už úplně neplatí. Původně jsme skutečně měli tři pilíře – consulting, startupy a digitální vývoj. My s Vojtou přebíráme první dvě větve, od nás se odděluje ta třetí, kterou povede Pavel se Standou.
Rozdělujeme se v dobrém. Vlastně to vždycky byly dvě odlišné firmy, které se sice snažily působit jako jedna, ale úplně to nefungovalo. Měli jsme dva různé týmy, dva byznysové modely, dva projektové záměry. Digitální vývoj je prostě úplně jiný než consulting.
Fakticky již k němu došlo, protože právní věci už řešíme nějakou dobu. Do konce léta bychom se měli rozdělit i právně.
Rádi říkáme, že doručujeme firmám reálné inovace, zjednodušujeme a zrychlujeme jejich cestu celým procesem. Čím složitější ty inovace jsou, tím zábavnější to pro nás je. A protože máme velký network mezi univerzitními experty, snadno využijeme naše znalosti akademického prostředí. Pro firmy vyhledáváme aktuálně potřebné technologie, poskytujeme jim přímo kontakty na vědce a vědecké týmy, které je umí vyvinout, nebo pro ně zpřehledňujeme složité terény, jako je například oblast duševního vlastnictví.
Ve zkratce bych to popsal tak, že klientům dáváme na podnose řešení problému, který se jim jevil jako příliš složitý. Z komplikovaných věcí jsme schopní udělat přehledný souhrn. Pro firmy je prostě občas příliš složité vyznat se v tom, co dává a co nedává smysl.
Ale našimi klienty nejsou jen firmy, je to i veřejný sektor. Právě díky spolupráci s vysokými školami jsme totiž schopni pomáhat formovat inovační politiky. To děláme nejen pro české veřejné instituce, ale třeba i pro Světovou banku.
Možná jste si na chodbě všiml speciální pípy, kterou jsme vyráběli pro Plzeňský Prazdroj. Ono se to nezdá, ale pivní průmysl je dost kompetitivní. Třeba Heineken má na své obdobné pípě asi 37 patentů. Takže jsme pro Prazdroj museli nejen vyvinout prototyp, ale rovněž vymyslet způsob, jak řešení udělat unikátní a navíc se vyhnout patentům konkurence. Bylo to hodně složité.
Na této pípě je zajímavé, že je bezsanitační, nevyžaduje tak žádný speciální servis. Funguje zároveň jako lednička, takže se v ní sudy přímo chladí a navíc se chovají jako tanky. To znamená, že je uvnitř pytel, který to pivo vytlačuje přes kompresor. Jeden sud tak může být naražený klidně čtyři týdny – a pivu se přitom nic nestane. Není totiž v kontaktu s kyslíkem a nezkazí se.
Zároveň je ta pípa malá a stačí ji pouze zapojit do elektřiny. Plus má vlastní senzoriku a váhu, takže má přehled o tom, kolik piv ještě v sudu zbývá. A zároveň se uvnitř drží stálá teplota pět stupňů Celsia, kterou by prémiové pivo mělo mít.
Rozdíl je v tom, že se nemusí sanitovat, pípa se prostě zapojí a rovnou se čepuje systémem Plug & Play. Každopádně je to skvělé nejen do kaváren, ale třeba i právě do coworkingových prostorů. U nás je to takový firemní benefit.
Napadá mě projekt chytrého cyklotrenažéru Rouvy, který digitalizuje známé cyklistické tratě. Člověk si je pak může zajet i ze svého obýváku. No a firma, která řečený cyklotrenažér vyvinula – VirtualTraining –, potřebovala expertízu, aby tuhle konverzi, tedy zmapování tratí a jejich následné přesunutí do rozšířené reality, zvládala dělat co nejrychleji. Tak jsme jim našli partnera na Vysokém učení technickém v Brně. Jednalo se o komplexní projekt. Ale povedlo se – a firmu pak investicí podpořila skupina Pale Fire Capital.
Nejčastějším způsobem je ten nepřímý. To znamená, že nás firma osloví s nějakým problémem a my se následně s jejím požadavkem obrátíme na experty z naší univerzitní sítě. V tomto případě si to řešení financují firmy samotné, což je mnohem lepší, než když to platí univerzity.
A pak máme i situace, kdy pomáháme přímo vysokým školám. Například když potřebují nacenit, kolik by vyvinutá technologie měla stát, kdyby se ji snažily uplatnit na trhu. Takže jim děláme ocenění duševního vlastnictví, zjišťujeme přidanou hodnotu vyvinuté technologie a umíme také validovat jejich obchodní záměr. A řešíme i některé případy licencování nebo jiné problémy týkající se duševního vlastnictví a patentování.
U firem je motivace vyřešit daný problém co nejrychleji mnohem větší. Zároveň firma nemusí obvykle soutěžit dodavatele, zatímco univerzity podléhají přísnějším pravidlům, protože jde o veřejné peníze. A to platí i v případě soukromých vysokých škol – s nimi jsme zatím nespolupracovali, ale i ony jsou často financovány z nějakých veřejných dotačních schémat. Takže u univerzit jsou kontroly nákladů přísnější a často se soutěží pouze na cenu, nikoliv na kvalitu.
Prakticky se všemi. Takže s Univerzitou Karlovou, ČVUT, Západočeskou univerzitou, Ostravskou univerzitou, Masarykovou univerzitou nebo VUT v Brně. Mně osobně se dobře spolupracuje s Vysokou školou báňskou. Zaprvé pocházím z Karviné a zadruhé si myslím, že mají velký drive a jsou motivovanější než větší univerzity v Praze a Brně.
Teď je to asi 98 milionů korun. A tohle je myslím důvod, proč s námi univerzity pracují rády. My nejsme jenom konzultanti, co k nim přijdou, radí jim a nechají si za to zaplatit. My jim přinášíme konkrétní byznys. Nacházíme jim klienty pro jejich technologii – a dostáváme tak soukromé peníze do veřejného sektoru.
Obsluhujeme je stejnou formou jako ten soukromý sektor. Často potřebují analytickou pomoc: validaci byznysového modelu, tržní analýzy, skauting technologií nebo expertů pro spolupráci na vývoji. A tak si ji objednají u nás a pak nám ji zaplatí. A nebo nezaplatí – to se bohužel stává poslední dobou docela často.
Většinou se zvládneme domluvit. Každopádně současná ekonomická situace je na platební morálce českých firem dobře viditelná. Ovšem ne vždy je to o penězích. V některých případech jsme poskytovali služby pro startupy výměnou za nějaký podíl. A některé jsme i zakládali.
Teď je všechno složitější s tím, jak se rozdělujeme, protože jsme podíly měli společně s druhou firmou. Většinu z nich tak prodáváme. Každopádně si myslím, že ve startupech je budoucnost. Ostatně hodně děláme třeba technické a IP audity (týkající se duševního vlastníctví – pozn. red.) pro venture kapitálové fondy, tedy vlastně analýzy, jestli do nějaké firmy investovat, či nikoliv – a jaká jsou technická rizika či rizika související s duševním vlastnictvím. Nejvíc máme blízko k deeptech startupům.
Historicky v pěti. Úspěšně jsme prodali tři, teď prodáváme čtvrtý. Digitální větvi Experts.ai zůstane startup Entrant. Myslím si nicméně, že Unico bude v budoucnu doplněno o investiční část, díky níž budeme dál vstupovat do startupů. Musíme to ale dělat s rozmyslem, protože vydělat peníze na vlastní provoz a rozvoj musí dostat z praktických důvodů přednost. Nejsme fond – a v tuhle chvíli o tom ani neuvažujeme.
Ano, my se s nimi bavíme o nějaké další spolupráci, protože možná budou potřebovat pomoci s vámi zmíněným fondem. Budou muset posoudit velké množství projektů, a to velmi zodpovědně, protože to z velké části budou veřejné peníze. To se už nedá dělat jenom pocitově. A my jim můžeme pomoci s technickými a IP audity. Ostatně s projekty, které jsou složitější z pohledu technologie nebo duševního vlastnictví, radíme nejen v Česku, ale i na Slovensku nebo v Chorvatsku.
Minulý rok jsme měli obrat 15 milionů korun a jsme momentálně v takovém opatrném zisku. Všechny peníze, které vyděláme, rovnou otáčíme. A když ne do provozu, tak do strategických investic. Byť jsme v černých číslech, tak nějakou dobu ještě doopravdy ziskoví nebudeme. Doma jsem musel vysvětlovat, že to ještě nevypadá na to, že bych si v brzké době vyplácel podíl ze zisku.
Deset. Je to relativně stabilní tým. A jestli se nám potvrdí očekávané větší zakázky, tak bychom se mohli na podzim ještě rozšířit. Ale nechci nic uspěchat, už jsme se několikrát spálili. Je potřeba to dělat s rozmyslem.
Měli jsme ještě projekty v Polsku, Gruzii, dokonce i v Etiopii.
Je to jedna z prioritních zemí české rozvojové pomoci. Organizovali jsme tam také jednu startupovou soutěž. Velmi zajímavý byl třeba projekt studentky, která vyvinula technologii na výrobu vložek z textilie vyrobené z banánových listů. Je to relativně udržitelné i levné.
Je potřeba si uvědomit, že inovace tam jsou jiné než u nás – neřeší se tam umělá inteligence nebo technologické vychytávky, jako spíš palčivé problémy typu malárie nebo právě nedostatek hygienických potřeb. Ale někteří čeští investoři mají o tuto oblast zájem.
Afrika je dost populární. To, že už je asi z půlky čínská, je poměrně známá věc. A zrovna Etiopie, hlavně její infrastruktura, už je čínská i de facto. Přesto je ta země zajímavá i pro některé evropské investory, vidí v ní potenciál. Přece jen má přes 120 milionů obyvatel. Na druhou stranu tam samozřejmě existuje problém s korupcí a vymahatelností práva.
Je tam živý inovační ekosystém. A jsou tam schopní lidé, například v umělé inteligenci, IT oborech, biotechu. Bohužel ale začínají být investoři ohledně Gruzie obezřetní, a to kvůli ruskému vlivu, který je v ní silný. Nemůžou si být zcela jistí tamním legislativním prostředím.
Ano, zrovna nedávno jsme měli jednu ze sérií workshopů, které se jmenují Jak na technologickou inovaci a probíhají v rámci Evropského digitálního inovačního hubu v Dolních Břežanech. Snažíme se předávat naše zkušenosti hlavně malým a středním firmám.
Myslím si, že spoustu těch věcí, které tam probíráme, by si ty firmy mohly udělat i samy. Musím říci, že jsem často dost překvapený, o čem všem firmy nevědí. Mluvím například o patentových pravidlech a obecně o důležitosti patentování – nebo ještě častěji o důležitosti nepatentování.
A občas děláme workshopy i pro univerzity. Třeba právě o oceňování technologií.
Zrovna nedávno mi volal jeden bývalý klient a ptal se mě, jak je to s tou prioritou – dělal ji před rokem a pár měsíci. Ptal se mě, do kdy ji může rozšířit. Tak jsem mu musel říct, že už to nejde, protože na to měl jenom rok. Teď už to bude navždy pouze český patent, navíc veřejný. S tím se už nedá nic dělat.
Tohle se stává často. Ať už z neznalosti, nebo kvůli tomu, že někdo zapomene na ten dvanáctiměsíční limit na rozšíření priority. Je to škoda, zvlášť, když už tu existuje i jednotný evropský patent, který si není těžké udělat.
Ovšem české firmy pořád přemýšlí dost lokálně – mají často jen české a slovenské klienty i ambice. Z mého pohledu je to špatně. Obrovský rozdíl mezi námi a Spojenými státy či západní Evropou je, že naše firmy obvykle nemají touhu dostat se za hranice a uspět ve světě. Intelektuální i technologický potenciál tu přitom máme obrovský.
To je těžká otázka. Plány jsou jedna věc, realita pak něco jiného. Krátkodobým cílem je zmíněné rozdělení firmy a stabilizace našeho konzultačního týmu. Chtěli bychom také standardizovat naše služby tak, aby za námi mohla poptávka chodit sama. Dnes musíme stále velkou část sales tvrdě odpracovat. Ale už se to začíná pomalu měnit, firmy už o tom, co děláme, mají nějaké povědomí.
Dlouhodobější vizí pak je, abychom ve středoevropském prostoru byli vnímají jako lídr v inovačním poradenství. Myslím, že v Česku už tomu tak z části je. Teď se snažíme prosadit i v Chorvatsku nebo Polsku, což je hrozně zajímavý a obří trh, který nám je navíc celkem nakloněný.
A další věcí je, jak přistoupíme ke startupům. Ty dost vnímají naši přidanou hodnotu a myslím si, že nás potřebují, na druhou stranu tam existuje nepoměr v tom smyslu, že nás nemají často z čeho zaplatit. K tomu budeme muset vymyslet nějaký byznys model, ale to je otázka na příští rok.
Ano, a to se už víceméně děje. S některými spolupracujeme, zvlášť pokud se problém týká duševního vlastnictví nebo komplexních technologických projektů.
Domnívám se, že společnost už si začíná uvědomovat, že podpora startupů je cestou, aby se Česko přiblížilo silným západoevropským ekonomikám. Takže si myslím, že technologickým firmám do budoucna poroste soukromá i veřejná podpora. A tam nabízíme velkou přidanou hodnotu. Proto vidím naše zítřky velmi dobře. Ještě by se nám ale hodila nějaká konkurence.
Aby nám pomohla edukovat trh. Samozřejmě tu máme nějakou nepřímou konkurenci, která ale dělá trochu něco jiného. V Česku zatím nikdo další, kdo by rozuměl duševnímu vlastnictví a technologickému i byznysovému úhlu inovačního poradenství, není. Možná se to zdá jako výhoda, ovšem je to vlastně spíš nevýhoda.
Myslím, že je to tím, že jsme začali relativně brzo, načasování bylo dobré. Před těmi sedmi lety na to ještě firmy nicméně připraveny nebyly, spolupracovali jsme hlavně s univerzitami. Před nějakou dobou jsme to otočili a spíš se zaměřujeme na poptávku z firem.
Pro Česko jsou lepší soukromé, rizikové peníze. Venture kapitál a andělské financování se u nás v poslední době hrozně zvedly. Pár lidí prodalo svoje firmy, mají peníze a chtějí je investovat dál, protože je to baví. A je dobře, že to dělají bývalí podnikatelé, kteří mají zkušenosti ze startupů a technologických firem. Myslím si, že je to krok k tomu, abychom dohnali skandinávské a další vyspělé země.
Ti jsou skvělí. Mimochodem právě Petr a Michal udělali hodně pro to, aby u nás existovalo kultivované prostředí andělských investorů. Dřív si hodně lidí, kteří dělali na manažerských pozicích v korporátech, myslelo, že si vydělají peníze, zainvestují nějaký startup a budou jim tam šéfovat. Ale vůbec si neuvědomovali, že tam je to prostředí úplně jiné. Ve startupech se prostě maká, CEO má pět rolí najednou a vlastně dělá úplně všechno – když to přeženu, tak i po všech umývá nádobí. Je to totálně odlišná disciplína. A andělský investor s tím musí počítat.
