Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Proč by se desítky rozvojových zemí toužily připojit k něčemu tak nesourodému jako BRICS? Odpověď je špatnou zprávou pro Západ – mnoho států je nespokojených s tím, jak současný svět funguje, jak jsou zastoupeny a jak je jim nasloucháno.
Jim O’Neill, šéf ekonomického výzkumu v Goldman Sachs, posléze povýšený do šlechtického stavu jako baron z Gatley, si v roce 2001 povšiml, že Brazílie, Rusko, Indie a Čína jsou lidnaté země, které nabývají ekonomicky na významu a stojí za to je sledovat jako skupinu. Posléze se ke zkratce připojilo „S“ jako South Africa.
Termín to byl chytlavý, byť hledat mezi těmito zeměmi nějaké zvláštní ekonomické vazby bylo tehdy i dnes dost ošemetné a ani jako zájmová koalice to příliš nesedí.
Pro představu a správný smysl pro proporce: vzájemný obchod mezi Německem a Českem byl loni 113 miliard eur, zatímco mezi Ruskem a Čínou 190,7 miliardy dolarů, a to se ruský medvěd od začátku války na Ukrajině a po sankcích uvalených Západem vlísával k čínskému drakovi všemi otvory.
Jižní Afrika, která hostila patnáctý summit BRICS, je sice na poměry subsaharské Afriky ekonomický gigant, ale její podíl na světovém HDP není ve srovnání s Českem ani dvojnásobný a začíná za desetinnou čárkou (0,53 procenta oproti českému 0,3 procenta). V posledních minimálně deseti letech se vyznačuje mimořádně špatným fungováním institucí, které ji posouvá na hranice toho, čemu se říká „failed state“. Že je JAR bohatá a má potenciál, o tom nepochybujeme, ale sousední Namibie a Botswana jsou prokazatelně lépe spravované státy.
Ekonomický hegemon Latinské Ameriky, Brazílie, lavíruje, rád by dostal do klubu Argentinu, ale zároveň se bojí rozšířit členskou základnu o další desítky zemí, které by oslabily jeho vliv. Klíčovým pretendentem je třeba Indonésie, která je už dnes nejen mnohem lidnatější než Brazílie, ale překonává ji i z hlediska podílu na světovém HDP (2,8 procenta oproti 2,6 procenta).
Summit měl být na nejvyšší úrovni, ale Vladimir Putin vyřešil mimořádně delikátní otázku mezinárodního zatykače, trápící už delší dobu hostitele, tím, že za sebe poslal ministra zahraničí Lavrova a připojil se online. Rusko potřebuje BRICS, aby dokázalo, že není v diplomatické izolaci, ale jeho úpadek na světové scéně a faktické ekonomické područí Číny symbolicky dovršila nezdařená výprava na Měsíc, což se naopak povedlo Indům.
Indie nyní bude překypovat sebevědomím a má v rukou silné karty. Mladá populace, opatřená moderními technologiemi a investičním kapitálem, z ní udělá velmoc, která se nechce sklánět před nikým. K Číně přistupuje asi stejně jako k dikobrazu při pohlavním styku, Američané jsou ceněnou protiváhou.
Proč by se tedy desítky rozvojových zemí od Argentiny po Indonésii toužily připojit k něčemu tak nesourodému jako BRICS? Odpověď je špatnou zprávou pro Západ – je mnoho zemí nespokojených s tím, jak současný svět funguje, jak jsou zastoupeny a jak je jim nasloucháno.
Nejnižší společný jmenovatel zájmu se zatím neopírá o skutečně silné, organické ekonomické vazby, ale o fakt, že plejádu rozvíjejících se zemí irituje třeba skutečnost, že šéfem Světové banky je někdo, koho fakticky kvůli hlasovacímu kvoru vybírají Američané, i kdyby to byl Ind, zatímco v Mezinárodním měnovém fondu je post šéfa vyhrazen Evropě, i kdyby to měla být Bulharka.
Koalice těch, kteří nechtějí být „bossováni“, se bude rozrůstat. Ostatně blízké ekvivalenty najdeme i v Evropské unii, pokud se „stará garda“ nenaučí zvládat nové, jemné tóny. Na konci jedné éry se tomu zas tak divit nejde. Žijeme a ještě dlouho budeme žít v zajímavých časech.
