Pro začátek si přečtěte naše loňské návrhy, odkazovali minulý týden čelní politici ODS po strhujícím nočním hlasování, kdy v Poslanecké sněmovně prošlo historicky nevídané snížení daní. Jako by sami byli zaskočeni velikostí úspěchu, za nějž označovali splnění jednoho z hlavních bodů programu, tedy zrušení výpočtu daní ze superhrubé mzdy a snížení daňové zátěže.
Právě za to ODS čelila největší kritice: nejenže nemá s vládou, a především s hnutím ANO předjednané úspory, strana dosud ani sama žádné návrhy nepředstavila. Naposledy v pondělí hlavní stranický expert na finance Jan Skopeček sliboval, že s plánem na škrty přijde „už brzy“.
Pohled do loňského pozměňovacího návrhu ODS se seznamem úspor za 46 miliard korun přitom ukazuje dvě věci. Zaprvé, většinou šlo o kosmetické změny a pro uspoření 100 miliard bude nutné jít mnohem hlouběji pod povrch. A zadruhé, některé body dokumentu vyvolávají podezření, že jsou ve výčtu jen naoko. Jako by je ODS navrhla s tím, že stejně nemají šanci na úspěch, a tak není potřeba je příliš domýšlet.
Propouštění a vesmírný program
Začněme nerealistickými nápady. Hlavním a nejvýnosnějším z nich je úspora sedmi miliard korun na platech státních zaměstnanců, konkrétně byrokratů. Jak ODS k částce dospěla? Prý jde o nárůst mzdových nákladů na nové státní úředníky nabrané od roku 2013, kdy hnutí ANO nastoupilo do vlády. Nenásleduje ovšem nic konkrétnějšího.
Realita je přitom poněkud jiná. Skutečných státních úředníků bylo v Česku loni na konci roku 75,8 tisíce. Přesné údaje podle dnešní metodiky za rok 2013 ministerstvo vnitra neuvádí. V roce 2015, kdy začal platit nový zákon o státní službě, nicméně byrokratů bylo sice méně – ale jen o 3,3 tisíce.
Čísla u úspor na úřednících tedy příliš nesedí. Přestože o tom, že by státní aparát – a to nejen v řadách úředníků – snesl zásadní zeštíhlení, není pochyb. Nedá se toho ale zjevně dosáhnout „decimací“, tedy plošným rušením míst na úřadech. Nepružní a pomalí úředníci jsou důsledkem systému – bez dokončení digitalizace a dalších reforem větší propouštění nebude možné.
I tak je navíc tvrzení, že stát lze zeštíhlit a zásadně osekat jeho výdaje snížením počtu byrokratů, spíš falešnou iluzí. Kdybychom propustili všechny úředníky najednou, celková úspora by byla „jen“ necelých 36 miliard korun. Problém přebujelého státu to neřeší.
Konec dotací a slev
Zajímavé jsou naopak návrhy na seškrtání dotací a podpor pro soukromé firmy. Odmyslíme-li tedy fakt, že za současné situace je to politicky neprůchozí kvůli zájmům premiéra Andreje Babiše a jeho „bývalých“ firem.
ODS loni navrhla, aby se právě podpory zemědělských a potravinářských podniků zásadně snížily, a to o 4,9 miliardy. Programy na podporu podnikání by pak podle Fialovy strany měly klesnout o 5,8 miliardy. V obou případech je zdůvodnění stejné: objem peněz na tyto účely se neustále zvyšuje. Miliardy navíc končí zhusta u velkých firem, nikoli malých a středních, pro které byly původně určeny.
Další rozumný, ba přímo žádoucí je požadavek na zrušení kompenzací pro dopravce na slevy pro penzisty a studenty. Každoroční náklady 5,5 miliardy korun jsou neobhajitelné – jde o čirý populismus zaměřený na hlavní voličskou skupinu stran nynější vlády.
Třetí skupinu návrhů na škrty tvoří nápady, které letos odvál covid. ODS loni kritizovala například přebujelé výdaje na aktivní politiku zaměstnanosti, na níž by se podle ní dalo ušetřit až 2,6 miliardy. Skutečnost příští rok ovšem bude jiná. Jestliže před rokem pravice kritizovala růst těchto výdajů přes stále klesající nezaměstnanost, napřesrok bude situace opačná – počet lidí bez práce poroste.
Totéž platí o snižování dávek nemocenského pojištění nebo státní sociální podpory. Krize, která jako by v Česku stále ještě naostro nepropukla, se nutně musí – nejpozději po skončení programů Antivirus – projevit růstem nezaměstnanosti i počtu lidí v nouzi. Ušetřit na tomto poli bude v krizi těžké.
Bez reforem to nepůjde
Sečteno a podtrženo, značná část loňských návrhů ODS na úspory zastarala. Realisticky z nich lze použít rušení některých dotací nebo slev – řádově úspory za necelých 20 miliard.
Hledání škrtů za dalších 100 miliard, které bychom v případě potvrzeného razantního snížení daní potřebovali, bude mnohem komplikovanější. Pro ilustraci, v letošním roce státní rozpočet počítá s celkovými výdaji zhruba 1620 miliard korun. Z toho jen důchody představují více než půl bilionu. Celkem pak mandatorní výdaje tvoří přes 880 miliard. Dalších více než 350 miliard jsou takzvané kvazimandatorní výdaje, tedy především platy státních zaměstnanců.
Manévrovací prostor pro vládu se tak omezuje na zbylých asi 380 miliard. Pokud se nemají škrty dotknout investic, je to dokonce méně než 300 miliard. Je prakticky jisté, že 100miliardový výpadek příjmů tedy nebude možné kompenzovat jen „kosmetickými“ úsporami za jednotky miliard v jednotlivých kapitolách.
Má-li stát zásadně zeštíhlet, bude muset příští vláda řezat do živého – rušit celé úřady a propouštět. Prioritou by měla být také důchodová reforma a reforma sociálního systému. Proto kabinet vzešlý z voleb příští rok na podzim nebude mít času nazbyt – musí se změnami začít hned jednat.
Je s podivem, že ODS od srpna, kdy se její šéf Petr Fiala dohodl na podpoře snížení daní s Andrejem Babišem, dosud žádný seznam úspor a potřebných reforem nepřipravila. I když je prakticky jisté, že současná vláda nepopulární kroky ve volebním roce dělat nebude, ukázala by, že je připravená o zmenšení státu nejen mluvit, ale také konat – a že ví jak.
Kritika zleva i zprava by se jí pak odrážela mnohem lépe. A možná by také obhájila svou tezi, že donutit stát k úsporám není možné jinak než silou, tedy seškrtáním příjmů.
