Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Myšlenka, že díru v rozpočtu zalepí zrušení dotací, byla vždy nesmyslná
Když česká vláda před pár měsíci s velkou pompou oznámila konsolidační balíček, který měl zachránit rozpočet, jenž je v dezolátním stavu, hlavním pilířem svého konsolidačního snažení učinila „rušení dotací“. Už v té době panovaly obavy, zda vláda vůbec ví, na jakých konkrétních dotacích chce peníze ušetřit.
Nic totiž netušila ani dotčená ministerstva, snad kromě ministerstva průmyslu a obchodu, které ale plánovalo celé úspory dosáhnout zrušením proplácení poplatků za obnovitelné zdroje energie. Ergo zrušením toho, co se zavedlo jako nástroj boje s vysokými cenami energií a co pouze vrátí situaci do stavu, který zde byl před pár lety. Ministerstva zemědělství, dopravy, místního rozvoje či školství, která měla společně uspořit dvacet miliard, pak v květnu absolutně netušila, jak nařízené úspory v dotacích provedou.
A netuší to ani po dvou měsících: ministr Stanjura na dotaz, zda může uvést nějaký příklad konkrétního návrhu na škrty v dotacích z dotčených resortů, v polovině července (!) řekl, že „zatím ne“… Dodal pouze, že k tomu resorty „přistupují odpovědně“. Což tedy skoro po dvou letech od doby, kdy se premiér Fiala chlubil, jak „není problém uspořit desítky miliard korun“ v neinvestičních dotacích, není zrovna emblémem vládní profesionality.
V nejlepším to skončí podle rčení bývalého ruského premiéra Černomyrdina, že to sice mysleli dobře, ale dopadlo to jako vždycky. V nejhorším se ukáže, že antidotační rétorika je jen naoko. A bohužel to zatím vypadá na druhou možnost.
Už dotace pro restaurace skrze desítky milionů pro Michelin byla na pováženou. Je jasné, že zástupci restaurací to vidí jinak, a je pravda, že se dotuje kdeco. Ale v dobách, kdy se k výběru restaurace mnohem více používají recenze na Tripadvisoru nebo Googlu, by v případě, že by byla provedena hloubková analýza nákladů a výnosů (na vládním webu ke schválené dotaci žádný analytický dokument nenajdete), Michelin nejspíš nijak slavně nedopadl.
Korunu všemu nasazují dva nové dotační programy, které představilo ministerstvo zemědělství a ministerstvo životního prostředí. Zejména druhý z uvedených s názvem Oprav dům po babičce je esencí všeho, co je na českém přístupu k řešení jakéhokoli problému špatně. Pamatujete, jak se v počátcích pandemie kompenzační bonus (25 tisíc korun) vyplácel v podstatě každé osobě samostatně výdělečně činné? Pamatujete, jak v minulém roce jednorázový příspěvek na dítě ve výši pěti tisíc korun dostaly dvě třetiny rodičů?
Přesně v duchu českého rovnostářství, ergo bez zohledňování finančních poměrů žadatelů, má být možnost dostat peníze na opravu domů i chat (ano, stačí si přepsat trvalé bydliště, což je zrovna v ČR bez problémů), a to celkem až za čtyřicet miliard korun! To je v dobách, kdy se proti dotacím vede křižácká výprava a kdy vláda zvažuje, že na sanaci rozpočtu vezme peníze vědě, vcelku bizarní.
A je úplně jedno, že na dotační program získá peníze z Modernizačního fondu: do něj totiž ČR přispívá (skrze emisní povolenky), a to dokonce (jako jedna z pěti zemí EU) nad rámec toho, co od ní požaduje legislativa EU. Nadto si vláda pro získání dalších peněz na (inter alia) zlepšení „energetiky bydlení“ bere půjčku od Evropské komise: že tyto prostředky opět rozdá formou dotací, je jasné.
Myšlenka, že díru v rozpočtu zalepí zrušení dotací, byla vždy nesmyslná. Ve světle neustále projevované dotační mentality vlády je už dnes obtížné i myslet si, že k nějakému rozpočtově významnému omezení dotací vůbec dojde.
Autor je hlavním analytikem společnosti Conseq Investment Management
