Honba za bleskovým doručením potravin, ale i dalších druhů „supermarketového“ zboží se okolo roku 2020 stala velkým hitem. Z takzvané Quick Commerce (q-commerce) se stalo jedno z nejostřeji sledovaných odvětví, do kterého VC investoři nalévali miliony a miliony dolarů. Myšlenka světa, ve kterém může mít zákazník do pár minut dovezené prakticky vše, na co si vzpomene, a ještě s dopravou skoro zadarmo, uchvátila investory i byznysové novináře. Hráči v rámci nově vznikajícího odvětví Quick Commerce rychle zamířili k závratným valuacím.

Jak to ale někdy bývá, lákává myšlenka začala rychle narážet na limity ekonomické reality – firmy které vsadily čistě na kanál Quick Commerce, nejsou profitabilní a utápějí v neudržitelném obchodním modelu miliardy eur. Jak k tomu došlo?

Vzestup a pád služeb Gorillas a Getir

Covidová pandemie světovou ekonomikou řádně zacloumala a kromě mnohých pádů přinesla také řadu nečekaných vzestupů. Koronavir se stal podhoubím i právě pro raketový růst služeb bleskového doručení. Ukazuje se ale, že ekonomická realita normálu přeci jen není taková, jakou si ji někteří během pandemie vysnili. Dobrým příkladem tohoto vývoje je například společnost Gorillas, která se musela stáhnout z většiny trhů a před insolvencí ji zachránil turecký Getir.

A byl to právě Getir, kterého potkal krátce po odkupu Gorillas stejný osud. Firma, která poměrně rychle po svém založení nabrala od investorů závratných 2,3 miliardy dolarů, se nyní stahuje z Evropy – pouhý rok po tom, co za 1,2 miliardy dolarů pohltila zmíněnou německou konkurenci Gorillas.

Přestože lákavá nabídka ultrarychlého doručení do 10 až 30 minut mohla zpočátku upoutat pozornost, aktuální otřesy na trhu odhalují, na jak křehkých základech Quick Commerce stála. Model, který nadevše upřednostňuje rychlost, totiž jednoduše ignoroval ekonomickou udržitelnost a podcenil potíže, které jsou spojené například s budováním sítě takzvaných dark storů, nebo s otázkou pracovně-právních vztahů platforem a kurýrů. (Dark store je v podstatě internetové distribuční centrum, maloobchodní prodejna, kam ale zákazníci fyzicky nechodí a je určena výhradně pro online prodej – pozn. red.)

Trasa s jednou objednávkou ekonomicky neobstojí

Problémy hlavních Quick Commerce hráčů, jako je zmíněný Getir, vrhají novou perspektivu na základní chyby celého modelu. V plné nahotě se ukazuje, že ekonomika doručování jedné objednávky na jednu trasu s jedním kurýrem a často jen s jedním nebo dvěma kusy zboží jednoduše neumožňuje dlouhodobý úspěch.

Veškeré náklady na službu jsou často spojeny právě s jednou objednávkou, což činí obchodní model neefektivním a neudržitelným. Tento přístup může uspokojit okamžité požadavky spotřebitelů na rychlost, ale v konečném důsledku vede k nemožnosti tento druh podnikání dlouhodobě ufinancovat.

V Dodo se také zabýváme rychlým a přesným doručováním v den objednání zboží, ale dobře chápeme, že rychlost musí být v rovnováze s udržitelností a efektivitou. Udržitelná strategie přitom tkví v několika faktorech. Jedním z nich je takzvaný asset-light model, v rámci kterého logistická firma nepotřebuje spoléhat na vlastní nákladnou infrastrukturu skladů, překladišť a a podobně, ale závozy realizuje z výdejních míst svých klientů.

V případě Dodo jsou to sklady, obchody, showroomy i menší zásobovací místa klientů. Dalším faktorem je pak přesné plánování a optimalizace tras tak, aby byly náklady na doručení objednávky rozloženy mezi celý řetěz zákazníků a maximalizoval se počet objednávek doručených za hodinu, a to v rámci jedné, dobře naplánované trasy. Takový přístup umožňuje srazit cenu doručení na pro zákazníka přijatelnou úroveň při zachování funkční provozní ekonomiky.

Omni-channel přístup a slotové doručování jako východisko

Pro něco takového je potřeba jak využití moderních technologií a precizní plánování, tak i potřebná škála objednávek a „slotový“ přístup, v rámci kterého si zákazník vybírá doručení do konkrétního časového okna a objednávky jsou tak efektivně rozloženy do celého dne. Vždy dle preferencí daného zákazníka, ale s ohledem na kapacity rozvozce i samotného obchodníka.

Při pohledu na data a studie zabývající se jednotkovou ekonomikou q-commerce a dalšími modely doručení (nejen) potravin je dnes evidentní, že spoléhat se pouze na model Quick Commerce není funkční cestou. Z prognóz vývoje evropského trhu je zřejmé, že ekonomicky nejudržitelnější cestou je budování stabilního omni-channel byznysu, který dokáže uspokojit požadavky zákazníků, nejen pouze na rychlost doručení, ale hlavně na jeho způsob a přesnost.

Ukazuje se, že ekonomicky nejfunkčnějším modelem je online prodej s doručováním ve vybraných časových oknech, který se ze segmentu potravin rychle rozšiřuje do ostatních odvětví e-commerce. Jsem si jistý, že v nadcházejících letech v celé Evropě dále silně poroste a stane se pro zákazníky očekávaným standardem napříč všemi segmenty.

Ve zrychlování a zpřesňování doručení tedy budoucnost opravdu je, ale musí jít ruku v ruce s technologickým vývojem, chytrou prací s poptávkou a musí stát na racionální ekonomické rozvaze. Je navíc čím dál jasnější, že cestou k uspokojení zákazníka je spíše flexibilita a přesnost doručení než pouhá rychlost.

Peter Menky je komerčním ředitelem logistického startupu Dodo Group