Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Evropané a Američané usilují o obnovení staré koloniální cesty, která vede přes Angolu k pobřeží Atlantiku. Mají po ní z Konga a Zambie proudit klíčové suroviny – kobalt a měď. Africký měděný pás nyní ovládá Čína.
Evropská unie a Spojené státy vsadily v energetice na rozvoj obnovitelných zdrojů a v dopravě na elektromobilitu. K tomu ale potřebují obrovská množství kovů. Zejména měď na výrobu vodičů, elektromotorů (elektromobil obsahuje okolo osmdesáti kilogramů mědi) a elektrických generátorů. Kobalt je zase nepostradatelnou surovou pro výrobu akumulátorů (elektromobil obsahuje šest až dvanáct kilogramů kobaltu).
A právě Konžská demokratická republika je z tohoto pohledu klíčová, protože produkuje dvě třetiny kobaltu na světě a je třetím největším producentem mědi. Stále významnějším hráčem v těžbě mědi je ale rovněž sousední Zambie. Většina exportu drahých kovů z Konga nyní směřuje do Číny.
I proto se Spojené státy a Evropská unie snaží podpořit projekt, který má přesměrovat vývoz vzácných kovů z Konga z východu na západ. Jedná se o takzvaný Lobito koridor, který končí ve stejnojmenném přístavu v Angole na pobřeží Atlantiku. Nyní totiž drtivá většina produkce směřuje pomocí kamionů do přístavu Dar es Salaam v Tanzanii, případně do jihoafrického Durbanu. Po přeložení na nákladní lodě míří suroviny do Číny, která je ve velkém zpracovává.
Loni v říjnu USA společně s EU schválily deklaraci, která chce oživit koridor vedoucí z Konga do Angoly. Hledají investory, kteří jsou ochotni spolufinancovat projekt, jenž má spolykat až jednu miliardu dolarů. Propojení takzvaného afrického měděného pásu s Atlantikem je ale zároveň geopolitickým závodem Západu s komunistickou Čínou, napsal web televize Deutsche Welle. Říše středu totiž dlouhodobě ovládá většinu těžby a zpracování nerostných surovin v Africe (případně Jižní Americe), jež jsou klíčové pro zelenou transformaci energetiky a dopravy.
Samotná Konžská demokratická republika údajně vítá zájem západních investorů, protože podpoří ekonomický růst země, jež se dlouhodobě zmítá v občanské válce. Na konci minulého roku byl v Kongu opět zvolen prezidentem Félix Tshisekedi, opoziční kandidáti ale požadují opakování voleb, které podle nich nebyly transparentní.
Prezident už dříve vyzval k revizi těžebních smluv s Čínou, kterou podepsal jeho předchůdce v úřadu Joseph Kabila. Současný prezident je ale zároveň kritizován za to, že měl do země povolat ruské žoldnéře, kteří mají ukončit konflikt na východě země. Tshisekedi to ale na konci roku 2022 odmítl.
Pro koridor do Angoly hovoří skutečnost, že má železniční spojení s městem Kolwezi, které je považováno za hlavní město těžby mědi a kobaltu v jižním Kongu. Pokud by se železniční trasa modernizovala, není ani potřeba kácet další vzácné stromy. Ekologové totiž kritizují těžbu nerostných surovin kvůli tomu, že ničí vzácné pralesy. Původní železnici postavila v této oblasti v letech 1902 až 1929 Belgie spolu s Portugalskem.
O provoz železnice projevila zájem singapurská těžařská a obchodní společnost Trafigura s portugalskou stavební a inženýrskou firmou Mota-Engil a belgickou železniční firmou Vecturis. Konsorcium si zajistilo práva na její využívání na dalších třicet let pod názvem Lobito Atlantic Railway. Trasa je dlouhá zhruba 1300 kilometrů a počítá se také s propojením na železnici v Zambii.
Do roku 2035 by se měly po této trase dopravovat až tři miliardy tun zboží ročně a cesta z Kolwezi do Lobita se má zkrátit na osm dní. Trafigura a její partneři počítají, že do modernizace železniční infrastruktury budou muset investovat okolo 450 milionů dolarů.
