Globální i regionální mocnosti se předhánějí ve snaze získat na svou stranu africké vůdce. Jen za poslední dva roky bylo 54 šéfů afrických států pozváno na několik společných akcí. Američané uspořádali ve Washingtonu americko-africký summit za účasti prezidenta Joea Bidena.

Vladimir Putin pořádá rusko-africký summit v Petrohradu, letos v březnu italská premiérka Georgia Meloniová zase pozvala africké politiky na setkání v Římě. A v září se chystají zástupci černého kontinentu na podobnou akci do Pekingu. Africké vůdce si ale předcházejí i regionální mocnosti, jako je Turecko, Saúdská Arábie, Jižní Korea nebo Japonsko.

V minulých letech v Africe nejvíce investovala Čína, doba se ale mění a také africké země si uvědomují, že je lepší „nejíst jen čínská jídla, ale vybírat si formou bufetu“, jak přeneseně o zahraničních investorech hovořil prezident Malawi Lazarus Chakwera.

Roste zájem o investice i z dalších zemí, jako je Indie, Spojené arabské emiráty, Brazílie. Jedná se ale hlavně o projekty spojené s těžbou nerostných surovin, na politické úrovni jde o snahu získat 54 hlasů na půdě Organizace spojených států.

I když aktivita zahraničních investorů z celého světa v případě Afriky roste, výroba se v Africe nezvyšuje, naopak. Výroba v oblasti subsaharské Afriky činila v roce 1981 jako podíl na HDP 18 procent, loni to bylo jen 11 procent, vyplývá z dat Světové banky.

Většina byznysu je stále vedena v koloniálním stylu. Z kontinentu se vyváží nerostné suroviny a africké země většinu zboží dovážejí. „Myslím si, že to je příběh promarněných příležitostí,“ tvrdí nigerijský právník a ochránce lidských práv Chidi Odinkalu, který přednáší na americké Tuftsově univerzitě v Bostonu.

Jako příklad za všechny slouží růst obchodní výměny Spojených arabských emirátů s africkými státy. Za dvě dekády se sice zvýšil na pětinásobek, země bohatá na ropu má ale zájem hlavně o zlato a diamanty.

Dalším rizikovým faktorem je vysoké zadlužení řady států. Africké vlády si napůjčovaly příliš velký objem prostředků a nedokážou je splácet. Až 25 zemí z Afriky je ohroženo rizikem dluhové pasti, varoval Mezinárodní měnový fond. Své dluhy nedokázaly v minulých letech splácet Zambie, Ghana nebo Etiopie.

Pro zbytek světa zůstává druhý největší kontinent i přes své obrovské nerostné a přírodní bohatství hlavně zdrojem obav z nestability, migrace a bezpečnostních rizik. Předpokládá se, že do roku 2050 dosáhne populace Afriky 2,5 miliardy obyvatel. V roce 2021 to bylo 1,4 miliardy.