Dobré i zlé věci mají sklon chodit po světě ve trojicích, tvrdí pověra. Zpráva o firmách souhrnně označovaných jako Big Tech, které odmítají sdílet data s americkými strážci zákona, rozhodně ve trojici přišla; jestli je dobrá, nebo ne, není úplně zjevné.

Minulou středu oznámil Amazon, že orgánům činným v trestním řízení přestane umožňovat získávat bez soudního příkazu záznamy z domácích bezpečnostních zařízení Ring.

Podle příspěvku na blogu Erica Kuhna, vedoucího aplikace Neighbors společnosti Ring (dnes součásti Amazonu), ukončí Amazon funkci zvanou „Žádost o pomoc“, která umožňovala policejním a hasičským sborům požádat uživatele o dobrovolné sdílení záznamů ze zařízení Ring (nejčastěji dálkově ovládaná kamera umístěná u vchodu). Policejní a hasičské sbory budou nyní k přístupu do záznamů potřebovat soudní příkaz.

Amazon a kamery

Ring, jejž Amazon koupil v roce 2018, je kvůli své spolupráci s orgány činnými v trestním řízení dlouhodobě pod drobnohledem obhájců soukromí a občanských svobod. Podle serveru The Markup mělo od roku 2023 partnerství s Ringem více než 2600 policejních oddělení a téměř 600 hasičských sborů.

Co ze změny v postoji Amazonu konkrétně plyne, není dosud zcela zřejmé. Logika věci velí, že požádaní lidé měli možnost souhlas se sdílením svých dat odmítnout; změna tedy postup policie jen komplikuje, aniž by jednotlivcům přidávala na ochraně před případným zneužitím policejní moci. Jakým způsobem ohrožují soukromí hasiči, nevíme. Zato víme, že Amazon si ke všem řečeným datům sám přístup ponechává.

Google a jeho mapy

Na konci prosince oznámil Google ze skupiny Alphabet, že mění svoje Google Maps tak, aby společnost již neměla přístup k individuální historii polohy uživatelů. Odstřihl se tím od možnosti reagovat na příkazy orgánů činných v trestním řízení, jež požadovaly údaje o všech, kteří se nacházeli v blízkosti trestného činu.

Podle prosincového příspěvku na vlastním blogu Google změní funkci Historie polohy v Google Maps. Tato funkce, která je podle Googlu ve výchozím nastavení vypnutá, pomáhá uživatelům zapamatovat si, kde byli. U uživatelů, kteří mají historii zapnutou, budou napříště (firma nespecifikovala, kdy přesně změna nastane) údaje o poloze ukládány přímo v zařízeních uživatelů. Tím se údajně zablokuje možnost, že by je Google viděl, a tím i možnost, aby orgány činné v trestním řízení tyto informace od Googlu požadovaly.

„Informace o vaší poloze jsou osobní,“ uvedl v příspěvku na blogu Marlo McGriff, ředitel produktové divize Google Maps. „Jsme odhodláni zaručit, že budou bezpečné, soukromé a pod vaší kontrolou.“ Když je to tak jasné, proč tedy Google na data z historie polohy vůbec kdy viděl, je jiná otázka.

„Vyzývali jsme Google k těmto změnám již několik let,“ říká Jennifer Lynchová, právnička nadace Electronic Frontier Foundation, neziskové organizace se sídlem v San Francisku, jež dlouhodobě hájí občanské svobody v oblasti digitálních technologií. „Myslím, že pro uživatele Googlu je to fantastické, protože to znamená, že mohou využívat funkce, jako je historie polohy, aniž by se museli bát, že policie ke všem těmto údajům získá přístup,“ citoval Lynchovou časopis Time.

Změna přišla tři měsíce poté, co se využitím Google Maps zabýval týdeník Bloomberg Businessweek. Zjistil, že policie po celých USA stále častěji využívá příkazy k získání údajů o poloze a vyhledávání od společnosti Google, a to i v případech nenásilných trestných činů – a to dokonce u lidí, kteří s vyšetřovanými trestnými činy nemají nic společného.

Apple a „vaše oznámení“

Týden před oznámením Googlu udělal něco podobného Apple. Vydal prohlášení, že již nebude bez soudního příkazu předávat orgánům činným v trestním řízení záznamy o „push notifikacích“ svých uživatelů. V prosincové aktualizaci svých podmínek Apple uvedl, že orgány činné v trestním řízení a vládní agentury mohou nyní získat záznamy o push notifikacích pouze na základě soudního příkazu nebo příkazu k prohlídce, přičemž obojí musí schválit soudce.

Dříve Apple umožňoval policii získat tyto informace na základě příkazu, který vydávají policejní oddělení bez soudního dohledu. Změna přišla několik dní poté, co americký senátor Ron Wyden zveřejnil, že společnosti Apple a Google mohou být „tajně nuceny“ předávat vládním úřadům obsah push notifikací zaslaných do telefonů zákazníků.

Apple v prosinci trochu bizarně odmítl své rozhodnutí komentovat. Neuvedl ani, z jakého důvodu dříve umožňoval orgánům činným v trestním řízení získávat údaje o push notifikacích uživatelů i bez soudního příkazu.

Všechny tři zprávy mají společného jmenovatele v tom, že je rádi slyší ti obhájci lidských práv, kteří se obávají jejich porušování ze strany státu. To je samozřejmě noblesní počínání, protože nekontrolovaná moc státní aparát nekontrolovatelně korumpuje. Zároveň to ovšem vnucuje otázku, jestli více oné moci dnes nedrží v rukou právě tyto velké firmy. A absence kontroly jejich moci korumpuje stejně jako v případě moci státní.

Co jsou push notifications

Zprávy typu „ push notifications“ – v češtině nejčastěji „oznámení“ – jsou zprávy, které lze odeslat přímo do mobilního zařízení uživatele. Na rozdíl od zpráv fungujících uvnitř aplikací se tato oznámení mohou zobrazovat na zamykací obrazovce nebo v horní části mobilního zařízení. Vydavatel aplikace může odeslat push notifikaci pouze v případě, že má uživatel nainstalovanou jeho aplikaci.

Pokud uživatel aplikaci nainstaloval a povolil push notifikace, může je vydavatel aplikace kdykoli odeslat. Oznámení lze odesílat, aniž by aplikace vyžadovala kontaktní údaje uživatele (aplikace musí nejprve požádat uživatele o povolení, aby mohla push notifikace odesílat).

Tato oznámení jsou velmi účinná, protože „pomáhají uživatelům zůstat v aplikaci nebo se znovu připojit do aplikace“, kterou dlouho neotevřeli, ať už chtějí, nebo ne. Vzhledem k tomu, že oznámení můžete dostávat, ať už zařízení používáte, nebo ne, nelze se jim vyhnout, aniž byste prolezli nastavení a manuálně je vypnuli. Jinými slovy, z veškeré komunikace s inzerenty patří push notifikace k těm nejvlezlejším a nejotravnějším.