Padesát milionů za Lovochemií, sto za Penamem a nyní další jednotky milionů na zemědělských dotacích v sadech či za pojištění. Firmy, které vložil do svěřenských fondů Andrej Babiš, zřejmě neoprávněně čerpaly evropské dotace. Je populární ukázat prstem na premiéra, který se podle Evropské komise nezbavil vlivu na firmy, a podezřívat ho, že to celé zosnoval. Jenže to by bylo hodně zúžené vnímání.

Nejnovější případ podezření z fixlování přišel z Bruselu před pár dny. Evropská komise zahájila nové vyšetřování neoprávněného udělování dotací velkým zemědělským podnikům na restrukturalizaci a vybudování závlahy v ovocných sadech a na pojištění úrody a hospodářských zvířat. Scénář těchto případů je vlastně podobný jako v jiných případech, které se točí kolem holdingu Agrofert, včetně Čapího hnízda. Pro účel dotace se tak nějak zapomnělo, že firmy jsou součástí holdingu. Vystupovaly samy za sebe. Jako malé a střední, pro které byla podpora určena.

Kauza Penamu je jiný případ, ale i ta má s principem, o kterém bude řeč, společné téma. Dojít si pro něj můžeme do obhajoby Agrofertu, který čelí u soudu snaze státu vrátit některé dotace. Agrofert vlastně docela logicky tvrdí, že českým dotačním podmínkám, jak byly napsané, vyhověl.

Rozhodování soudu nepředjímejme. Je ale zřejmé, že zapojení firem do holdingu byla veřejně známá věc a na vyplacení dotací někdo musel dát razítko, přičemž Andrej Babiš to nebyl. V nejnovějším případě zemědělských dotací resort tradičně řídili sociální demokraté a lidovci, ANO ho vedlo zhruba půlrok mezi lety 2017 a 2018. 

Na kauzu Penamu by bylo dobré ptát se ČSSD. Ministerstvo průmyslu o dotaci rozhodovalo v roce 2016, kdy v době vlády Sobotkova kabinetu nesl za ministerstvo odpovědnost Jan Mládek. Lovochemie o dotaci 50 milionů žádala dokonce už v roce 2012, kdy průmysl vedl v Nečasově vládě Martin Kuba (ODS), v roce 2013 vystřídán nestraníkem blízkým Hradu Jiřím Cieńciałou. Připomeňme, že u obou těchto dotací auditorům vadilo, že nešly na inovativní projekty, což si měly české úřady ověřit.

Nejde o to, zastávat se premiéra, který má evidentně tolik potíží, že by měl své křeslo raději opustit. Důležité je upozorňovat na to, aby se za jeho problémy neschovávaly i chyby ostatních. Stejně nepříjemným otázkám jako on by měli čelit i jiní. Často ti, kteří přeběhli na druhou stranu, do tábora jeho oponentů. Jak už je z historie pro Česko typické.