Komunální a senátní volby mají jako tradičně řadu vítězů. Bezpochyby největším je opozice v čele s ANO, jehož úspěchy sice nedosahují síly tsunami, ale slušná vichřice to tedy byla. Následuje SPD s řadou význačných průlomů. Finále nás však teprve čeká, a to neplatí jen o Senátu, nýbrž i o řadě významných měst.

Komunálky táhnou

Volební účast v komunálních volbách sice oproti roku 2018 mírně klesla, ale i tak je pořád vyšší než v jiných typech voleb s výjimkou sněmovních a prezidentských. To platí především o menších obcích, avšak pouze za předpokladu, že tu vznikne více než jedna kandidátka, a volby tak mají opravdu charakter soutěže.

Vyšší účasti v malých obcích odpovídá i skutečnost, že hned ve 22 českých a moravských okresech přišla volit více než polovina voličů. Ve všech případech jde o okresy s jasnou převahou malých a velmi malých vesnic. Vůbec nejvyšší účast byla v okresu Žďár nad Sázavou (53,9 procenta), za nímž v bezprostřední blízkosti následují Třebíč a Brno-venkov s 53,7 procenta a Blansko a Pelhřimov s 53,1, respektive s 53 procenty. 

Komunálky tak táhly i účast v senátních volbách, která dosáhla 42,7 procenta. To je druhá nejvyšší účast v historii horní komory. Vyšší podíl voličů, konkrétně 44,6 procenta, přišel k urnám jen v roce 2010, kdy se senátní volby také konaly v souběhu s komunálními.

Právě ve výši volební účasti můžeme vidět jeden z podstatných důvodů, proč ve volbách posílily opoziční strany, a to především ANO. K voličskému jádru Babišovy strany, která vedla rozsáhlou mobilizační kampaň, patří zejména starší voliči. A ti jsou tradičně nejvíce disciplinovaní, takže přišli i tentokrát. ANO využilo nepopularity vlády a přes ne zrovna příznivé podmínky dané vysokou měrou decentralizace objích voleb dokázalo oslovit významnou část opozičně a protestně orientovaných voličů. 

Bitva o Senát teprve začíná

Je samozřejmě velkou otázkou, zda voličská disciplína opozici zafunguje i příští týden při druhém kole senátních voleb. Tam se dá očekávat výrazně nižší zájem a právě disciplína bude klíčem k úspěchu. 

Vyššímu zájmu by mohlo napomoci, že hned v patnácti ze čtyřiadvaceti volebních obvodů postoupili do druhé rundy kandidáti opozičního ANO a stran tvořících koalici Spolu. Velmi těsně skončily oba vládněopoziční souboje v jihomoravské metropoli, dále na Hodonínsku, na Mělnicku, na Pardubicku nebo v Ostravě. Ve třech obvodech je už rozhodnuto. Na Ústeckorlicku zvítězil lidovecký kandidát, na Bruntálsku kandidát ANO a v Praze 6 obhájil kandidát čtyř vládních stran.

Mimo hru jsou již dva ze čtyř obhajujících šéfů senátorských klubů, kteří nepostoupili do druhého kola. STAN i lidovci tak zcela jistě budou mít nové předsedy svých klubů. Porážka Šárky Jelínkové bolí KDU-ČSL o to více, že jde o místopředsedkyni celé strany. 

Největší ztráty ale sčítají STAN. Již teď je jisté, že neobhájí svých šest křesel, ale maximálně tři. A i to bude dost těžké. Jejich sen o předsedovi Senátu se tak pomalu, ale jistě rozplývá. V Senátu končí i jeden z matadorů, senátor za Karlovarsko Jan Horník, který byl dokonce místopředsedou horní komory. Ve volbách ale skončil až na čtvrtém místě. Právě na Karlovarsku se odehraje „souboj snů“, jelikož tu proti sobě stanou kandidáti ANO a vůbec poprvé v historii i SPD. Tady tudíž opozice již teď zvítězila na celé čáře. 

Větší šanci na obsazení druhé nejvyšší ústavní funkce má teď jednoznačně ODS. Ostře sledovaný souboj o Jihlavsko, kde obhajuje Miloš Vystrčil, pokračuje. A zajímavě se rýsuje i obhajoba dalšího matadora a dalšího z místopředsedů horní komory, taktéž občanského demokrata Jiřího Oberfalzera, který ve druhém kole na Berounsku stojí proti známému manažerovi Janisi Sidovskému.

Již teď je zároveň jisté, že ANO v Senátu výrazně posílí a bude podstatně více promlouvat do jeho fungování. A tím také s největší pravděpodobností oslabí dosud stále sílící trend regionalizace horní komory. 

Už nyní tedy můžeme konstatovat, že Senát začne psát další a v mnoha ohledech novou kapitolu své historie. Jaká přesně bude, ale uvidíme až za týden. Nebo možná ještě později. 

Návrat celostátní politiky

V komunální politice roky platilo, že čím větší město, tím větší vliv celostátní politiky. V posledních několikerých volbách to poněkud platit přestalo. Právě skončené volby však ukazují, že vliv celostátní politiky znovu roste. Nejlépe je to vidět na pěti tendencích patrných z výsledků v krajských městech. 

Už o velikostní úroveň níže poměrně zásadně roste vliv jednotlivých osobností. Proto už u středně velkých měst vidíme tak rozdílné výsledky, které celostátní politika ovlivňuje jen velmi málo, případně prakticky vůbec.

Dobrý, zatím

Největší zajímavostí letošních komunálních (a potažmo i senátních) voleb je to, že pravděpodobně nebudou mít žádný větší dopad na celostátní politiku. Již při vyhlašování výsledků bylo na tvářích politiků napříč stranami vidět, že si oddechli. Zatím se nic neděje. 

Již za týden ale může být všechno jinak. Stačí, aby to hodně nedopadlo ve druhém kole senátních voleb a/nebo při koaličních jednáních na významných radnicích. Některé strany mají k takovému výsledku značně našlápnuto.