Jedná se o noční můru všech zastánců obnovitelných zdrojů, kteří bojují proti spalování fosilních paliv nebo využití štěpného materiálu pro výrobu elektřiny. Období, kdy nefouká vítr ani nesvítí slunce. Pak větrné a solární elektrárny nedokážou pokrýt poptávku po energiích a musí nastoupit záložní zdroje, většinou plynové nebo uhelné elektrárny.

V rámci Evropské unie může jít o stále naléhavější problém s tím, jak se výstavba obnovitelných zdrojů rozšiřuje. Analýza Mezinárodní agentury pro energii (IEA) totiž poukázala na fenomén, že zhruba pětkrát nebo šestkrát za posledních třicet let zasáhla chladná období se slabým větrem velké části Evropy po dobu jednoho týdne nebo i déle, a to včetně oblastí, kde se nachází většina větrných parků na pevnině i na moři.

„Uvědomujeme si, že se klima mění, takže je těžké předpovědět, jak často se takové období bude vyskytovat,“ varoval Brent Wanner z IEA, který radí členským zemím v oblasti energetické bezpečnosti. „Být připraven na tato období by mělo být součástí plánování,“ zdůraznil.

Modely německého think-tanku Agora Energiewende, který prosazuje přechod na obnovitelné zdroje, ukazují, že v roce 2050 už bude 96 procent vyrobené elektřiny v zemích EU pocházet z obnovitelných zdrojů, zejména větrných a solárních. Nyní to je zhruba 44 procent. To ale v případě nepříznivého počasí může znamenat obrovské riziko pro stabilní dodávky elektřiny.

Navíc závislost na elektřině bude u Evropanů násobně vyšší, než je tomu dnes, kvůli používání elektromobilů nebo tepelných čerpadel. V současnosti elektřina pokrývá zhruba pětinu konečné poptávky po energiích, v roce 2050 by to mohlo být okolo sedmdesáti procent. Odborníci si kladou otázku, jak skladovat „zelenou energii“ pro období, kdy se větrné turbíny přestanou točit a fotovoltaické panely budou bez slunečního záření.

Jako ideální řešení se nyní nabízí vodní přečerpávací elektrárny, které se mohou v případě nutnosti okamžitě spustit, kterých je ale ve většině evropských zemí nedostatek, případně mají nedostatečný výkon. Navíc tento druh zdrojů je stále více náchylný na nedostatek vody v řekách.

Velké naděje sektoru obnovitelných energií se upínají hlavně k výrobě a skladování zeleného vodíku, který se stává formou ukládání energie z větrných a solárních parků v době, kdy je poptávka po elektřině nízká. Elektrolyzéry za pomoci zelené energie vyrobí z vody vodík. Tato produkce je ale stále velmi nákladná a v mnoha případech zůstávají velkolepé projekty pouze na papíře. Navíc je tento proces neefektivní, až sedmdesát procent energie se při výrobě zeleného vodíku ztratí.

James Forrest z poradenské firmy Capgemini připomněl, že nadšení pro produkci nízkouhlíkového vodíku v Evropě za poslední rok pohaslo, hlavně kvůli vysokým nákladům. „Je to příliš drahé a nekonkurenceschopné,“ tvrdí.

Evropský ředitel Agora Energiewende Matthias Buck nicméně věří, že se do roku 2040 až 2045 najdou nová řešení, jak zelenou energii levně uskladnit a mít ji připravenou na období, kdy větrné a solární zdroje nebudou elektrickou energii vyrábět. „Existuje jasný zájem o vývoj nových řešení dlouhodobého skladování energie, která budou levnější než vodíková cesta,“ optimisticky doufá.