Bankovní rada nyní sice znovu nezvedla úrokové sazby, ale došlo k nezvykle těsnému hlasování 4 : 3.
Dříve, i na posledním březnovém zasedání, to bylo tak, že pro zvýšení sazeb hlasoval poslední mohykán Tomáš Holub, a tentokrát se přidali další dva členové. Zjevně se kumulují faktory, které spíše svědčí pro „hike“. Guvernér na tiskovce navíc připustil, že na zasedání v rámci diskuse zazněly hlasy, zda by nebylo vhodné i silnější navýšení než 25 bazických bodů, tedy třeba o půl procenta.
Nezvykle silné bylo i vyjádření guvernéra Aleše Michla k rozpočtovým schodkům jako důvodu pro zvednutí sazeb…
Na jednu stranu tomu rozumím, protože jedním z těch výrazných proinflačních faktorů v ekonomice je hluboký rozpočtový schodek, v němž navíc rostou položky, jež slouží k financování spotřeby, na druhé straně je nešťastné, když se banka víc a víc naváží do fiskální politiky. Centrální banka má brát nastavení finanční politiky jako dané a starat se o svůj mandát. Například šéf Fedu Jerome Powell, když je tázán na věci jako dluhový strop nebo fungování trhu práce a migrace, říká, to není moje práce. Fed se přizpůsobí, hledí si svého a koná. (Ve středu zvedl Fed sazby o 0,25 procenta, ve čtvrtek tak učinila ECB). A Fed má sazby nad současnou pětiprocentní inflací, jen pro srovnání.
Člověk se nemůže ubránit dojmu, že si tady guvernér a jeho kolegové z rady kypří půdu pro zvednutí sazeb v budoucnu. Že to je taktické, vědomé a úmyslné, nemáte ten dojem?
Ano, mně přijde, že to tak je. Z hlediska měnové politiky lze argumentovat, že nemírněný schodek se promítá do inflačních očekávání tím, že podporuje představu, že ten nárůst nominálních příjmů bude pokračovat, a propisuje se do inflačního vývoje v příštím roce.
Viceguvernérka Eva Zamrazilová byla ještě specifičtější, když hovořila o proinflačním působení DPH, tedy vyjadřovala se k vnitřnímu obsahu konsolidačního balíčku, respektive toho, co o něm proniklo na veřejnost. To je také nezvyklé, ne?
Kdybychom se ohlédli, jak se k tomu vyjadřovala centrální banka při minulých úpravách DPH v roce 2012 nebo 2008, tak vyjádření bylo, že samotná daňová opatření jsou technická věc a politická volba. Co centrální banku zajímá, je způsob, jak se to promítá jako druhotný efekt do cen, a ten musí ČNB tlumit. Vzhledem k tomu, že tady máme již několik let zvýšené inflace, může dospět k rozhodnutí o potřebě zasáhnout. Jde to i bez toho komentáře k DPH.
Zároveň byla zveřejněna makroekonomická prognóza a k tomu i vyjádření guvernéra, kde potvrdil ambiciózní cíl dostat se v příštím roce na inflaci kolem dvou procent. Už v prvním čtvrtletí příštího roku by měla klesnout na 2,5 procenta. Je to dosažitelné?
Technický problém s makromodely spočívá v tom, že berou inflační očekávání jako nízké a stabilní, že po odeznění cenového šoku se všichni vrátí na původní hladiny. Ovšem když se začnou očekávání propisovat do inflačních doložek, vzniká problém s tím, že se inflace začne v čase roztahovat. To si bankéři uvědomují, a proto avizují, že sazby budou na současné výši po delší období. Jak zmiňovala viceguvernérka Eva Zamrazilová, poučení z minulosti je, že největší riziko pro centrální banky je, že začnou snižovat sazby příliš brzy. Naopak případnou chybu, že by se sazby držely na vyšší úrovni déle, lze korigovat velmi rychle.
Vraťme se k zasedání v červnu, jakou šanci dáváš tomu, že ČNB sazby zvedne?
Já se domnívám, že by to bylo správné, protože nehledě na balíček a odeznívání jednorázových faktorů je vnitřní inflační prostředí stále příliš horké, inflace je na vysokých úrovních a odeznívá pomaleji, než se očekávalo. Na rozehrávku se připravili dobře a mohou to udělat.