Válka na Ukrajině ukazuje, jakým těžkostem mohou čelit obránci Tchaj-wanu, pokud by se Čína rozhodla k invazi na ostrov, jejž považuje za součást své „nedělitelné“ říše. A také na rizika pro americkou armádu, pokud by chtěla útoku čínské armády efektivně zabránit.
Čína totiž podobně jako ruský prezident Vladimir Putin před válkou na Ukrajině shromažďuje své síly v blízkosti ostrova, jenž je nezávislý na Pekingu a oficiálně se jedná o Čínskou republiku (na ostrov se v roce 1949 přesunul Čankajšek před Mao Ce-tungem).
Pokud chce americký prezident Joe Biden odradit od útoku Si Ťin-pchinga, bude muset přijmout řadu opatření, aby pravděpodobnost čínské okupace Tchaj-wanu snížil. Obecně musí Pentagon podle mnoha expertů změnit dosavadní politiku, aby dokázal zadržovat autoritářské režimy na celém světě od další agrese.
V případě konfliktu s Tchaj-wanem je pravděpodobnější, že by se síly Spojených států do konfliktu přímo zapojily. Týdny před ruským útokem Severoatlantická aliance zdůrazňovala, že se na Ukrajině bojů nezúčastní, což byla podle části vojenských analytiků chyba a mohla Putina a jeho generály podpořit v rozhodnutí napadnout slabšího souseda.
Rovnováha sil už neplatí
Peking poslední čtvrtstoletí sleduje, jak se Tchaj-wan snaží posilovat svou obranu a své vojenské kapacity, aby dokázal případnou invazi čínských jednotek odrazit. Na druhou stranu americká armáda ve zprávách pro Kongres v posledních letech opakuje, že vojenská rovnováha sil v celém indicko-pacifickém prostoru slábne a nepříznivě se vyvíjí ve prospěch obrovské komunistické země.
Americký kontraadmirál ve výslužbě Mark Montgomery, jenž je nyní členem bezpečnostního think-tanku Nadace pro obranu demokracií, lobbuje za to, aby Pentagon přes americký Kongres prosadil modernizaci námořnictva. Společně s bezpečnostním poradcem Bradleym Bowmanem z nadace zveřejnili na webu defencenews.com několik bodů, které je potřeba splnit, aby Američané odradili čínské komunisty od obsazení demokratického Tchaj-wanu.
Zásadním předpokladem je zvýšení počtu protilodních raket dlouhého doletu, protože Peking disponuje největším námořnictvem na světě a staví další vojenská plavidla.
Americké námořnictvo potřebuje větší počet střel, aby v případě útoku na Tchaj-wan dokázalo co největší počet lodí vyřadit z provozu a invazi zpomalit, případně zastavit. Je žádoucí navýšit zásoby střel LRASM (Long Range Anti-Ship Missile), jež nyní námořnictvo odpaluje ze stíhaček F-18 operujících z letadlových lodí.
Lodní střely by měly odpalovat i další letadla, jako jsou bombardéry B-1 a B-52, případně i hlídkový letoun P-8. Pokud bude americká armáda schopna ve velkém počtu z letišť v Tichomoří (základny má v Japonsku a na Filipínách, na americkém Guamu a japonské Okinawě) zaútočit raketami na čínské lodě, vojenští plánovači v Pekingu mohou znervóznět, zda je možné provést úspěšnou invazi na Tchaj-wan.
Více moderních ponorek
Dalším úkolem pro americké námořnictvo je posílení počtu ponorek, zejména navýšení kapacity v Pacifiku. Ročně by se měla zvýšit kapacita stavby jaderných ponorek třídy Virginia ze dvou na tři. Kromě většího počtu ponorek na ostrově Guam by měli Američané uvažovat o umístění podmořských plavidel v Austrálii.
Spojené státy musí okamžitě posílit obranné kapacity na Guamu, jež je součástí Mariánských ostrovů. Zejména protivzdušnou a protiraketovou obranu. Už nyní tu žije 170 tisíc Američanů a v případě konfliktu s Čínou bude znamenat zásadní logistický uzel v oblasti západního Pacifiku.
Washington by měl zintenzivnit vojenskou pomoc samotnému Tchaj-wanu. Ostrovní ekonomika vydává na obranu 2,4 procenta svého HDP, ale vojenský rozpočet Číny je v absolutních číslech patnáctkrát vyšší. Několik miliard dolarů ročně navíc by umožnilo pořídit zbraňové systémy, jež jsou nejnutnější pro odvrácení čínského útoku.
V neposlední řadě by měli američtí a tchajwanští vojáci provádět pravidelná cvičení, aby byly jednotky obou států co nejlépe připraveny na společný boj proti komunistickému režimu, jenž se netají být v řádu několika let ekonomicky i vojensky neporazitelnou velmocí.
Lekce z Ukrajiny ukazuje, že Západ a jeho spojenci musí počítat i s nepravděpodobnými vojenskými scénáři. Reakce Spojených států je v případě pomoci Ukrajině pomalá. Rychlému obsazení a porážce země zatím bránila bojovnost Ukrajinců a ruský šlendrián při vedení operace.
