Éric Zemmour bere svůj boj o post francouzského prezidenta vážně. V rámci oznámení kandidatury ohlásil i vznik nové politické strany Reconquête (Znovudobytí). Jeho raketový start z posledních měsíců, který mu připisoval pozici druhého hlavního favorita za současnou hlavou státu Emmanuelem Macronem, ale začíná zpomalovat. V nejnovějších průzkumech se propadá, někdy dokonce až na čtvrtou příčku.
Krajně pravicový kandidát, který byl dvakrát odsouzen za podněcování k rasové nenávisti, tvrdí, že jej „pronásleduje smečka novinářů, politiků a džihádistů“, a Francouze vyzývá, aby znovu dobyli svou zemi, a změnili tak běh dějin. Jeho úderná hesla ale na občany už zřejmě nepůsobí tolik jako dříve. V nejnovějším průzkumu společnosti Elabe pro L’Express a BFMTV dosáhl jen na čtrnáct procent, a těsně se tak propadl za svou rivalku z tábora krajní pravice Marine Le Penovou.
První zůstává s 23 procenty Emmanuel Macron, pro zástupce krajní pravice je ale problém hlavně fakt, že se před ně dostala i Valérie Pécresseová, která ve druhém kole primárek Republikánů porazila Érica Ciottiho. Podle nejnovějšího průzkumu by zástupkyni pravého středu, která se sama označuje jako mix Margaret Thatcherové a Angely Merkelové, volilo dvacet procent lidí. Reálně tak vypadá možnost, že si Zemmour a Le Penová navzájem „vyžerou“ hlasy a do druhého kola prezidentských voleb nepostoupí ani jeden z nich.
Kdyby se přitom sečetly hlasy Zemmoura a Le Penové, teoreticky by z toho mohl vzejít nový favorit dubnových voleb. Možné alianci ale stojí v cestě zásadní problém: nenávist obou kandidátů. Zemmour na Le Penovou během svých vystoupení soustavně útočí. Tvrdě se do ní opřel i při rozhovoru pro britský deník The Telegraph, když ji označil za politováníhodnou politickou figuru. Její volba podle něj znamená hlas pro Macrona. Le Penová jej na oplátku vykresluje jako arogantního a přezíravého muže, který se vyjadřuje opovržlivě o ženách.
Le Penová, která měla pozici lídryně krajní pravice dlouhodobě vyhrazenou pro sebe, prý vzestup konkurenta „kouše“ hodně špatně. „V soukromí je ohledně jeho kandidatury extrémně rozčílená,“ tvrdí jeden z bývalých poradců Národního sdružení. „Dobře to skrývá a snaží se tvářit se statečně, protože kvůli tomu nemůže pořád působit mrzutě.“
Ve štábech obou kandidátů už podle webu Politico sílí hlasy volající po spojenectví, díky němuž by jeden z kandidátů měl reálnou šanci usednout v Elysejském paláci. Taková aliance ale podle všeho není možná. Alespoň zatím. Zemmour sice připustil, že k poražení Macrona bude potřeba velká koalice, zároveň však odmítl, že by se za někoho „zařadil“. Podle jednoho z jeho spolupracovníků je spojenectví možné vytvořit až před druhým kolem, kdy by poražený kandidát podpořil zbývajícího zástupce krajní pravice. V té době už ale může být pozdě.
Podle nejmenovaných zdrojů webu Politico už však v zákulisí první opatrná vyjednávání proběhla. Probíhají však obtížně, protože ani jedna ze stran zatím nechce ustoupit a přetrvává mezi nimi „zlá krev“. Ve hře jsou údajně i „dvojití agenti“, pohybující se v obou táborech, kteří se pokoušejí odhadnout současnou sílu obou kandidátů a nerozhodné potenciální voliče pak vést tím „správným“ směrem. Větší riziko drolení prý hrozí u Le Penové. Jedna skupina jejích podporovatelů prý jen čeká na chybu a známku její slabosti, po níž by zasadila „smrtící úder“.
Le Penová už se Zemmourem dokonce o navázání spolupráce jednou jednala. V roce 2018 s ním dohadovala možnost ucházet se o post europoslance na kandidátce Národního sdružení. Už tenkrát se ale obě strany nebyly schopné dohodnout.
