Když máte na každém pangejtu každé americké silnice cedule „Now hiring!“, někde i ve španělštině, těžko budete někomu tvrdit, že o práci je ve Spojených státech nouze a že je potřeba ekonomiku dále mocně stimulovat, aby se nezaměstnanost snížila. Že inflace se pohybuje dlouhodobě nad cílem, který si americká centrální banka (Fed) sama stanovila, to je také už hezkých pár měsíců zřejmé. Spotřebitelské ceny, které v listopadu meziročně stouply o 6,8 procenta, měly naposledy takovou dynamiku v USA v červnu 1982. Ve středu 15. prosince večer našeho času všichni docela s napětím čekali, co na to řekne šéf Fedu Jerome Powell. Šel na to od lesa, ani jednou nezmínil, že by inflace, která je v USA nejvyšší za mnoho desítek let, byla „přechodný fenomén“ způsobený poruchami v dodavatelských řetězcích, nerovnoměrností a zároveň razancí globálního oživení, což všechno zanedlouho odezní. Naopak, data z posledních měsíců podle něj říkají, že inflace se ukázala být vytrvalejší a na vyšší hladině, přičemž stoupá riziko, že to tak zůstane i nadále.
Bude to stačit?
Inflace je politický problém, i když rostou mzdy – v Americe si lidé pamatují na ekonomický marasmus ze sedmdesátých let, doprovázený potupným odchodem z Vietnamu. To bylo před Afghánistánem. V takového situaci jste buď pohůnek fiskální dominance, podle níž je třeba držet úroky nízko, aby se vláda i ekonomika levně financovaly, bez ohledu na inflační znehodnocení peněz, nebo něco uděláte. Alespoň nějaké krotké něco v podobě rychlejšího ukončení nákupu dluhopisů (kvantitativní uvolňování), následovaného opatrným zvyšováním úrokových sazeb, počínaje jarem. Budou tři malé příhozy po čtvrt procentu stačit, aby se inflační očekávání nezahnízdila? Nová makroekonomická prognóza s tím pracuje a čeká, že nezaměstnanost by měla o něco málo poklesnout na 3,5 procenta v příštím roce, zatímco jádrová inflace, očištěná o vliv položek trpících silnými výkyvy, jako jsou energie nebo potraviny, zmírní na stále ještě vysokých 2,7 procenta (v minulém měsíci byla 4,9).
Jerome Powell si v roce 2018 vysloužil za zvyšování sazeb kritiku od Donalda Trumpa, ale že by se z toho podělal a odečítal prezidentovi ze rtů, aby si pojistil další období, to ani náhodou. Nedá se říct, že by byl tvrdohlavý – když se karta obrátila a na začátku roku 2019 trhy v očekávání dalšího růstu sazeb oslabily, změnil kurz. Jak by řekl Miloš Zeman, jenom idiot nemění při změněných podmínkách názory. Když bude inflace v lednu a únoru příštího roku vysoko, přitáhne Fed opratě rázněji.
Babišova holubice
Když už je řeč o Zemanovi, sluší se připomenout, že náš pan prezident může ve zbývajících měsících důkladně využít svoji nejsilnější ekonomickou pravomoc. V bankovní radě musí doplnit nejméně dva, ale může obměnit až pět ze sedmi jejích členů. Jiří Rusnok končí, stejně jako Oldřich Dědek, který byl jednou ze dvou holubic, hlasujících proti razantnímu zvýšení úrokových sazeb.
Druhou byl Aleš Michl, poradce Andreje Babiše v dobách jeho působení na ministerstvu financí. Michl by nejen rád v bankovní radě zůstal, ale jedním z nejméně střežených pražských tajemství je, že by rád Rusnoka v pozici guvernéra vystřídal. Kyrie eleison.
