Pozn. red. Experimentální rubrika Tardis využívá slavného stroje času britského (mimozemského) cestovatele Doctora Who. Jeho prostřednictvím necháváme promluvit muže a ženy z minulosti, kteří mají co říct k přítomnosti.

Proč jste se rozhodl opustit úspěšnou dvojí kariéru, abyste začal léčit lidi v zapadlém gabonském městečku Lambaréné?

Nevím, jaký osud potká vás, ale jedno vím: budete skutečně šťasten pouze tehdy, když budete hledat a najdete, jak sloužit. Musíte věnovat svému bližnímu nějaké úsilí, i kdyby to byla jen maličkost; něco, zač nedostanete zaplaceno jinak než tou výsadou, že to dělat můžete. Udělejte něco skvělého, nikdy nevíte, třeba vás budou lidé chtít napodobit.

Jak jste v sobě smířil medicínský pokrok s konzervatismem křesťanské víry?

Nároky, jež na nás klade Ježíš, jsou vysoké, protože po nás chce, abychom vykonali něco neobyčejného, ale zároveň abychom tyto činy považovali za běžné, obyčejné. Člověk může vykonat jen to, na co stačí. Ale pokud to bude dělat každý den, bude v noci dobře spát a následující den to dělat znovu.

Není to trochu nevděčná role?

Kdokoli chce konat dobro, nesmí očekávat, že mu lidé budou odvalovat kameny z cesty. Naopak, musí klidně přijmout, když mu ještě naloží něco navrch. Žádný sluneční paprsek se nikdy neztratí, ale zeleň, jíž dává vzniknout, si někdy dává načas. Ten, kdo seje, se tak ne vždycky dočká sklizně.

Říkáte tím, že klíčem k úspěchu je trpělivost?

Především úspěch není klíčem ke štěstí. Štěstí je klíčem k úspěchu.

A co považujete za štěstí?

Stačí málo – dobré zdraví a špatná paměť. Zkuste čas od času pomyslet na utrpení, které sám nevidíte.

Nakolik je tedy štěstí vůbec důležité?

Jediná důležitá věc, která po našem odchodu zbude, budou stopy lásky, jež jsme tu po sobě zanechali.

Když jsme u takových vesmírných témat, jak vidíte člověka jako druh?

Člověk je chytré zvíře, které se chová jako imbecil. Nemusíte být anděl, abyste se mohli stát svatým. Ale kdo sám o svém životě přemýšlí bez vděčnosti Bohu, nezná sám sebe.

Co nejdůležitějšího jste si odnesl z lékařského působení v Africe?

Vědomí, že svého lékaře nosí každý pacient uvnitř sebe sama. Tragédie je to, co v člověku zemře, dokud je sám ještě naživu. Když člověk ztratí úctu pro jakoukoli část života, ztrácí úctu k veškerému životu.

Považujete se za optimistu?

Na otázku, jestli jsem optimista, či pesimista, odpovídám obvykle, že moje znalosti mne vedou k pesimismu, ale moje vůle a naděje jsou optimistické.

Čím vás znalosti vedou k pesimismu?

Vzděláváme se, ale neblížíme se tím lepšímu porozumění věcem; naopak, věci jsou stále záhadnější. V momentě, v němž člověk přestává brát svou existenci jako samozřejmost a vnímá ji jako něco nepředstavitelně tajemného, se rodí myšlení.

Jak to souvisí…?

Člověk ztratil schopnost předvídat věci a předcházet jim. Skončí to tak, že Zemi zničí. Musí se znovu naučit uplatňovat svoji vůli, čímž myslím osobní zodpovědnost v oblasti víry a morálky.

Máte v tom smyslu nějaké železné pravidlo, které by mohlo pomoci i ostatním lidem?

Znám dva způsoby, jimiž lze uniknout mizerii života: hudbu a kočky. A nenechte si sebrat neděli. Pokud vaše duše nemá neděli, stává se z ní sirotek.