Pozn. red. Experimentální rubrika Tardis využívá slavného stroje času britského (mimozemského) cestovatele Doctora Who. Jeho prostřednictvím necháváme promluvit muže a ženy z minulosti, kteří mají co říct k přítomnosti.

Je tu ona základní otázka: umějí stroje myslet?

Tahle základní otázka je podle mne natolik bezvýznamná, že nestojí za to o ní vůbec diskutovat.

Což znamená ano?

Samozřejmě. Můžeme doufat, že stroje budou soutěžit s lidmi ve všech ryze intelektuálních disciplínách.

Ale jak by člověk mohl soutěžit s neomylným strojem?

Tak otázka nestojí. Pokud bychom po stroji chtěli, aby byl neomylný, nemohl by být zároveň inteligentní.

A z čeho tedy usuzujeme na inteligenci takového stroje?

Počítač si zaslouží, abychom o něm mluvili jako o inteligentním, pokud dokáže s člověkem mluvit tak, že si dotyčný bude myslet, že mluví s druhým člověkem.

Takové stroje již dnes plus minus existují - ale znamená to, že opravdu myslí?

Doufám, že do konce tohoto století bude používání slov natolik vytříbené a obecné povědomí o té věci natolik informované, že člověk bude moci mluvit o myslících strojích, aniž by musel očekávat odpor.

Přijmeme-li tedy představu o strojovém myšlení, musíme přijmout i představu, že nás stroje budou ovládat?

Vypadá pravděpodobně, že když se jednou metoda strojového myšlení ujme, nebude trvat dlouho, než překoná naše chabé schopnosti. Stroje spolu budou konverzovat, aby si vytříbily ostrovtip. Dámy budou chodit po parcích a budou si navzájem říkat - poslyš, můj počítač dneska řekl takovou legrační věc... Takže ano, v určitém bodě musíme předpokládat, že nad námi stroje převezmou nadvládu.

Jak byste člověku věci neznalému nejlépe popsal programování?

Je to jako skládačka. Hra jako každá jiná.

Když stavíte počítač, máte při tom ambici vytvořit něco jako supersilný mozek?

Náš mozek vypadá a chová se jako studená ovesná kaše. Ale ne, nestojím o vyvinutí skutečně silného mozku. Stačí mi průměrný mozek, jaký byste čekal třeba u generálního ředitele telekomunikačního operátora. Namísto dospělého mozku by však bylo lepší sestrojovat dětský mozek. Kdyby pak byl podroben příslušnému vzdělání, měl by výsledkem být mozek dospělý.

Co je podle vás největším problémem počítačů?

Když na ně mluvíte, musíte říkat přesně to, co chcete říct, jinak jsou potíže nevyhnutelné. Ale vážně - rád bych byl, aby do nich byl zapracován nějaký náhodný prvek. Každý takový stroj by měl v sobě mít nějakou sérii náhodně zvolených čísel, třeba jedniček a nul, a stroj by je používal, jak by uznal za vhodné. To by mělo za následek chování stroje, které by nebylo stoprocentně podmíněné jeho dosavadní zkušeností, což by bylo zajímavé zkoumat.

Dnes se po vás jmenuje zákon, jenž v Británii amnestuje lidi odsouzené za homosexualitu, jako se to stalo i vám. Nakolik ovlivnila vaše sexuální orientace vaši práci?

Obával jsem se, že vznikne následující sylogismus: Turing se domnívá, že stroje dokážou myslet. Turing lehá s muži. Tedy stroje myslet nemohou.

Co si dnes s odstupem myslíte o léčbě homosexuality, jíž jste se také musel podrobit?

Měl jsem jednou sen, jenž jasně naznačoval, že jsem nastoupil cestu k heterosexualitě. Ale nepřijímal jsem tu představu s nijak velkým nadšením, ať už ve snu, nebo za bdělého stavu.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.