Po našich dávno mrtvých bratrancích neandertálcích jsme zdědili nejen světlé vlasy, ale také sklony k ponocování, kouření a překvapivě také vyšší citlivost k bolesti.
Neandertálce máme v našich myslích spojené s představou robustních a odolných lidí. Silných lovců, kteří se poté, co je nakopl divoký kůň nebo „převálcoval“ nosorožec srstnatý, otřepali a šli zabít něco jiného. Studie, která na konci července vyšla v časopise Current Biology, tyto naše představy poněkud nabourává: Neandertálci měli ve skutečnosti periferní nervy citlivější k bolesti než moderní lidé a ti z nás, kteří po nich tuto mutaci podědili, vnímají bolest silněji než většinová populace.
Nejdřív trochu cizích slov. Pro vznik a přenos bolesti v periferních nervech máme v našich buňkách maličké „zařízení“ zvané sodíkový kanál nav1.7, který propouští sodíkové ionty skrz membránu neuronů, a to v závislosti na změně elektrického potenciálu membrány. Toto „zařízení“ samozřejmě nefunguje v každém člověku stejně, a tak lékaři například už nějakou dobu znají mutaci, která toto „pumpování“ sodíkových iontů zeslabuje a výsledkem bývá vrozená necitlivost k bolesti. Neandertálci měli na genu, který tento sodíkový kanál kóduje, hned tři mutace. A o tom, že jsou neandertálské, se nedá moc pochybovat: Sdíleli je všichni neandertálci, jejichž DNA se podařilo „osekvenovat“, kdežto moderní lidé na jejich místě většinou mají to samé co opice. Jinak řečeno, tyto mutace se u neandertálců objevily až poté, co se jejich a naši předci od sebe oddělili.