Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Lidé v sobě stále mají násilnického a genocidního šimpanze. Využívat emoce způsobené něčí smrtí k řešení rasové a etnické nerovnosti je strašně nebezpečné.
Zkuste se ve školce uprostřed Prahy zeptat čtyřletého dítěte, jaký je jeho kamarád John nebo Nguyen. Nejspíš se dozvíte něco v tom smyslu, že John žaluje, ale je stejně největší kámoš, a Nguyen má svítící boty. Rozhodně ne to, že John je černý a Nguyen má šikmé oči, a to ani když se ptáte dost obsedantně. Děti takové ptákoviny – pokud jim to neměl někdo potřebu náležitě vysvětlit – prostě nezajímají. Ani trochu.
Skoro by se chtělo říct, že rasismus je povrchní, čistě kulturní nálepka a při troše snahy by ho mělo jít vymýtit zhruba stejně snadno jako pravé neštovice. Jenže tak jednoduché to není. Virus neštovic existuje od roku 1978 jen v několika laboratořích, kdežto etnických sporů je stále plný svět. Jeho klíčovou složku – striktní dělení světa na „My“ a „Oni“ – mají totiž lidé zakódovaný hluboko v sobě. Když dětský věk nevinnosti skončí, může se tenhle protivný rys lidské psychologie obalit prakticky čímkoli – vědomím, že „cizák“ má jinou barvu kůže, pochází odjinud, trochu jinak se chová, chodí na lepší nebo horší školy než já, popřípadě – jak by to vyjádřil marxista – má diametrálně odlišný vztah k výrobním prostředkům.
Tak se lidé chovají odjakživa a občas tahle smrtelně vážná hra na jinakost přeroste v genocidu. To, když jedna skupina dojde k přesvědčení, že ta druhá se nemá nárok nazývat lidmi nebo – jak za chvíli uvidíme – šimpanzi.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot
