Firma GameStop, jinak bezvýznamná, se již před třemi lety stala součástí takzvaného memového šílenství. Termín se vžil poté, co se drobní investoři začali shlukovat na sociálních sítích (především Redditu), aby hromadě kupovali akcie, k jejichž nákupu nebyl žádný rozumný důvod. A GameStop patřil k prominentním „protagonistům“ tohoto trendu. Tento týden se firma dočkala druhého dílu – ovšem s mírným háčkem.

Gillův příspěvek (v neděli okolo osmé večer newyorského času) byl prvním na jeho účtu na Redditu za více než tři roky, kdy byl humbuk kolem akcií GameStop poháněný sociálními sítěmi v plném proudu.

Keith Gill byl jedním z hlavních přispěvatelů vlákna (subredditu) WallStreetBets, který v roce 2021 prudký nárůst akcií společnosti GameStop způsobil. Drobní investoři tehdy akcie skupovali, aby způsobili ztráty spekulantům na pokles řečených akcií. (Posledně jmenovaní generují zisk tím, že si vypůjčí akcie určité společnosti, prodají je a když cena v reakci na to klesne, zase je koupí a vrátí.) 

Kouzelná lampa 

Je možné, že se Gill svým nedělním kouskem jenom baví – jeho počínání však vybízí k různým otázkám, jež shrnuje finanční sloupkař agentury Bloomberg (jinak právník a bývalý investiční bankéř u Goldman Sachs) Matt Levine. „Kdybyste měli kouzelnou lampu, která by vám umožnila libovolně zvýšit cenu likvidní veřejně obchodované akcie, co byste s ní udělali?“ klade si řečnickou otázku. Přestavte si, že existuje nějaká akcie, která se obchoduje za 20 dolarů, a vy byste mohli chvíli třít lampu a ona by na den nebo dva vzrostla na 30 dolarů. Co uděláte?

Nejspíš utratíte všechny své peníze za (dosud neprodejné) kupní opce. Chvíli budete lampu třít a pak opce prodáte. Namísto toho, abyste platili 20 dolarů za každou akcii, zaplatíte jediný dolar za nákup opcí při ceně 25 dolarů. Až budete hotovi s třením lampy, akcie vyskočí na 30 dolarů, opce vyskočí na třeba šest dolarů a vy je všechny prodáte. Tím budete mít výnos 500 procent a ne jen 50 procent, na který byste si přišli nákupem (a následným prodejem) akcií. 

Lhát se nesmí, ale... 

Jenže to má háček. Namísto kouzelné lampy můžete masírovat trh jinak, obvykle nějakým typem veřejného prohlášení před lidmi, které ty akcie zajímají. Nemůžete ale jen tak přijít a říct „tato společnost objevila lék na rakovinu, a já jsem se proto rozhodl do ní vložit peníze“. Pokud takové věci říkáte, pak lžete a mohli byste se dostat do problémů.

Ale co když učiníte poněkud nevyzpytatelné veřejné prohlášení? V ideálním případě lze veřejné prohlášení číst tak, že znamená „nakoupil jsem spoustu opcí na tuto akcii, nic vám neradím“ – to však lze číst i jako svého doporučení. V ideálním případě si to přečtou i ostatní lidé a půjdou si akcie koupit, pročež jejich cena stoupne; vy je prodáte a koupíte si nový mercedes. 

Daniel Deyl

Keith Gill funguje právě jako takový člověk s lampou. Screenshot z 2. června, který Keith Gill zveřejnil, ukazuje nákup pěti milionů akcií po 21,27 dolaru. (Gill by tím pádem byl jedním z pěti největších investorů firmy.) Jak uvádí Bloomberg News, čísla nejsou ověřená, ale zdá se, že odpovídají skutečné aktivitě na trhu. 

Za takovou transakci Gill zaplatil přibližně 174,5 milionu dolarů. (Dobrá otázka samozřejmě je, kde je vzal.) Druhý den ráno se akcie GameStopu dostaly až na 40,50 USD; Gill měl tou dobou teretický zisk asi 281 milionů dolarů.

Co znamená obrácená karta? 

Potom však Gill na síti X zveřejnil obrázek karty ze hry UNO, která naznačuje, že hráč mění směr přebírání karet. Během 12 hodin od zveřejnění nasbíral tento příspěvek šest milionů zhlédnutí.

Význam karty není úplně jasný. „Kdybych si koupil obrovskou hromadu opcí od GameStopu, a pak se cena zázračně zdvojnásobila, okamžitě bych ty opce prodal,“ píše Levine. „Pokud bych metodu zázračného zdvojnásobení ceny využil tak, že bych svou megapozici veřejně oznámil na Redditu, možná bych chtěl, krajně neprávnicky řečeno, také zveřejnit prohlášení o vyloučení odpovědnosti, asi jako: ‚Nedělám žádné prohlášení o tom, jak dlouho budu tuto pozici držet, a právě teď prodávám.‘“

Jestli zveřejnění karty Uno jako takový disclaimer funguje, nebo ne, je nečekaně komplikovaná otázka. Pokud by se Gillův případ dostal před soud, bylo by na její zodpovězení třeba právníků převelice, výjimečně specializovaných.