Zlato, samé zlato. Jak na Klondiku propukla horečka

Když 15. července 1897 přistál v San Francisku parník Excelsior, vyvolal pozdvižení. Zvědavci vytřeštěně sledovali, jak Thomas Lippy - který údajně nahoře v Kanadě na Klondiku nakutal zlata za dva miliony dolarů - vleče s manželkou obrovský kufr, a neprodyšně obklíčili hotel Palace, v němž se ubytoval. Ti drzejší se dokázali vetřít do Selbyho tavírny kovů, do které hned z přístavu zamířila skupinka zlatokopů a na pult z umaštěných pytlů, kožených váčků, lahví a sklenic od marmelád vysypala hromadu žlutého zlata.

Zpráva o milionářích z Klondiku se šířila jako blesk, a tak když se o dva dny později přiblížil k Seattlu parník Portland s dalšími 68 zlatokopy na palubě, vyslal mu deník Post-Intelligencer naproti loď plnou reportérů, kteří obratem informovali, že veze „tunu ryzího zlata“. Ve skutečnosti ho bylo dvakrát tolik (dnes by cena takového nákladu dosahovala 2,5 miliardy korun), přesné cifry byly ale mnohatisícovému davu, který se před rozbřeskem shromáždil v přístavu a na pasažéry lodi pořvával „Ukažte nám zlato!", úplně jedno.

Noviny i lidé mezi sebou do omrzení skloňovali věty typu „Klondike je nejbohatší naleziště na světě“ či „Klondike je nejlepší místo na světě, kde se dají vydělat peníze". Tu první pronesl někdejší česač ovoce z kalifornského Fresna Clarence Berry, který pravdivost svých slov dokládal čtyřmi pytli nuggetů, tu druhou bývalý knihkupec William Stanley, jehož žena - chudá pradlena - údajně hned po přistání lodi mrštila prádlem do necek, ubytovala se v drahém hotelu a poslala pro švadlenu. Joseph Ladue, jehož majetek se odhadoval na pět milionů dolarů, se před novináři pokusil utéci na východ. Sotva ale vystoupil v Chicagu z vlaku, čekali na něj a pronásledovali ho až do rodného Plattsburghu, přehrabovali se ve zlatě, které vysypal na stůl, a když ho jeden z nich našel schovaného ve stodole, napsal, že „Ladue je ten nejunavenější člověk, jakého jsem kdy potkal“.