Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Před 75 lety byl v Brně za propagaci nacismu popraven ředitel průmyslovky Jan Bujniak. Poprava byla veřejná, což vůbec poprvé vyvolalo kritiku.
Třetím člověkem, kterého po skončení druhé světové války nechaly popravit vládou zřízené retribuční soudy, se stal 20. června 1945 ředitel průmyslovky Jan Bujniak. Stejně jako v předchozích dvou případech vynesl verdikt obzvláště netrpělivý a „krvežíznivý“ Mimořádný lidový soud v Brně a také tentokrát se poprava „vzhledem k postavení obžalovaného a počtu zločinů“ konala veřejně.
V Bujniakově případě se ale cosi zlomilo a proti tomuto pouličnímu provozování spravedlnosti – respektive proti „cirkusu“, který je provázel – se zdvihl odpor. „Lidový soud přiznává veřejnosti právo přístupu к výkonu poprav odsouzených. Toto přiznání veřejnosti jest rozuměno jako výstražný moment a jako akt veřejné spravedlnosti. Bohužel, naše veřejnost zřejmě nechápe tuto skutečnost a domnívá se, že jak veřejné soudy, tak veřejné popravy jsou záležitostí sensace nebo představeními pro vzrušování nervů,“ napsal o popravě, která se konala na dvoře tělocvičny Pod Hradem, lidovecký deník Národní obroda a dodával: „Jinak by nebylo možné, aby lidé ve stáří od 10 do 70 let se přímo bili o možnost dostati se na popravní prostranství, aby zde téměř znemožňovali povykováním a neukázněným chováním tak vážný akt spravedlnosti, jako je výkon rozsudku smrti.“
Popravdě se tomuto odsudku není co divit. Karel Krejčí, který za války chodil na „Bujniakovu“ První průmyslovou školu v Brně, popravu sledoval se spolužáky a z dopisu, který v minulosti poslal autorovi tohoto článku, plyne, že to bylo škaredé divadlo: „Na pódiu byla připravena šibenice, ve skupině postávali členové soudu a lékař. Odsouzenec byl dohola ostříhán, takže jsme ho nepoznávali.“ Dav sledující popravu se podle něj „choval odporně“ a vzduchem létaly výkřiky typu: „Zhoupni ho ještě jednou!“
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot
