Před 75 lety byl v Brně za propagaci nacismu popraven ředitel průmyslovky Jan Bujniak. Poprava byla veřejná, což vůbec poprvé vyvolalo kritiku.
Popravu náměstka pražského primátora Josefa Pfitznera sledovalo v září 1945 zhruba 30 tisíc lidí, a to včetně malých dětí. Byla to ostudná podívaná, proto se další popravy přestaly provádět na veřejně dostupných místech a každý zájemce si musel pořídit vstupenku. | Archiv
Třetím člověkem, kterého po skončení druhé světové války nechaly popravit vládou zřízené retribuční soudy, se stal 20. června 1945 ředitel průmyslovky Jan Bujniak. Stejně jako v předchozích dvou případech vynesl verdikt obzvláště netrpělivý a „krvežíznivý“ Mimořádný lidový soud v Brně a také tentokrát se poprava „vzhledem k postavení obžalovaného a počtu zločinů“ konala veřejně.
V Bujniakově případě se ale cosi zlomilo a proti tomuto pouličnímu provozování spravedlnosti – respektive proti „cirkusu“, který je provázel – se zdvihl odpor. „Lidový soud přiznává veřejnosti právo přístupu к výkonu poprav odsouzených. Toto přiznání veřejnosti jest rozuměno jako výstražný moment a jako akt veřejné spravedlnosti. Bohužel, naše veřejnost zřejmě nechápe tuto skutečnost a domnívá se, že jak veřejné soudy, tak veřejné popravy jsou záležitostí sensace nebo představeními pro vzrušování nervů,“ napsal o popravě, která se konala na dvoře tělocvičny Pod Hradem, lidovecký deník Národní obroda a dodával: „Jinak by nebylo možné, aby lidé ve stáří od 10 do 70 let se přímo bili o možnost dostati se na popravní prostranství, aby zde téměř znemožňovali povykováním a neukázněným chováním tak vážný akt spravedlnosti, jako je výkon rozsudku smrti.“
Popravdě se tomuto odsudku není co divit. Karel Krejčí, který za války chodil na „Bujniakovu“ První průmyslovou školu v Brně, popravu sledoval se spolužáky a z dopisu, který v minulosti poslal autorovi tohoto článku, plyne, že to bylo škaredé divadlo: „Na pódiu byla připravena šibenice, ve skupině postávali členové soudu a lékař. Odsouzenec byl dohola ostříhán, takže jsme ho nepoznávali.“ Dav sledující popravu se podle něj „choval odporně“ a vzduchem létaly výkřiky typu: „Zhoupni ho ještě jednou!“
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot
