Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Přesvědčování, že další zvyšování neregulovatelných solárů a větrníků je tou nejlepší cestou k levnějším energiím, připomíná rady vraha rodičů sirotkům, aby zabili rodiče svých spolužáků, že se pak nebudou cítit tak blbě.
Víra hory přenáší a lidské životy přeorává, ale pravdu ze lži přešít nedokáže. Když dnes zelení aktivisté přesvědčují veřejnost, že za vysoké ceny elektřiny, které jsou pro široké vrstvy obyvatelstva likvidační, může to, že jsme málo dotovali soláry a větrníky, je to opravdu chucpe. Argumenty zelených aktivistů by byly k hurónskému smíchu, kdyby nešlo pro dost lidí o samotnou existenci.
Takže zkusme to vysvětlit ještě jednou. Za cenový skok z konce loňského roku opravdu nemůže evropský Green Deal, který za účasti i našeho premiéra Andreje Babiše před necelými dvěma lety odmávala Evropská unie. Tak rychle devastaci tržních mechanismů v energetice stihnout nelze.
Jsou za tím dlouhé roky energetické transformace v podobě budování takzvaných obnovitelných zdrojů energie a jejich absolutní prioritizace v energetickém mixu, bez ohledu na jejich skutečné ekonomické parametry a konkurenceschopnost. Při dosažení jejich současného podílu na celkovém instalovaném výkonu v souběhu se skutečně klimaticky špatným rokem, kdy nesvítilo moc sluníčko a nefoukal vítr, došlo ke skokovému navýšení výroby v provozuschopných zdrojích a v určitých okamžicích musely být aktivovány dokonce nejšílenější, dávno vyřazené mazutové elektrárny, aby nedošlo k rozpadu sítě. Pochopitelně vzrostla poptávka po plynu a tomu odpovídajícím způsobem vyskočily jeho spotové ceny, které pak brutálně ovlivnily celkovou ekonomiku energetiky.
Přesvědčování, že další zvyšování neregulovatelných solárů a větrníků je tou nejlepší cestou k levnějším energiím, pak připomíná rady vraha rodičů sirotkům, aby zabili rodiče svých spolužáků, že se pak nebudou cítit tak blbě. To už je fakt bullshit.
Neregulovatelné zdroje závislé na počasí budou vždy potřebovat nějakou zálohu. Sny o skladování energie jsou stále jen sny. Baterie nikdy nezvládnou zálohovat více než na hodiny a vodíkové technologie jsou v plenkách. Nenajdete ani jeden skutečně velký komerčně provozovaný projekt, jehož technologie by byla masově nasaditelná v průběhu nejbližších dvou, tří, pěti let, kdy se podle zelených představ Green Dealu má odehrát ten zásadní zlom v nasazení bezemisních zdrojů. Jedním z klíčových důvodů je to, že je to pořád příliš drahé a neefektivní. A to do toho nikdo zatím nepočítá, že samotné skladování a trvalé udržování obrovských zásob vodíku má i své nemalé finanční náklady, takže to vše dohromady bude nutně mnohem dražší, než dnes nejdražší a nejčistší plynové zdroje.
Na naší cestě likvidace tržních mechanismů v energetice a přechodu na vědecké řízení jsme se dostali do fáze, kdy bez státních subvencí není možné postavit prakticky žádný zdroj energie, ať už emisní, či bezemisní, jehož produkce by byla na cenové úrovni, která by nevedla k masové „energetické“ chudobě. Můžeme samozřejmě pod tím kotlem ještě přitopit a takoví Němci už začali přikládat.
V sociálním kontextu to pak už dnes vypadá tak, že celá populace platí subvence výrobcům a investorům, aby stavěli a provozovali zdroje, jejichž produkce je tak drahá, že těm, kterým už po tom placení nezbývá na základní otop a svícení, musí ti šťastnější ještě přispět formou sociálních dávek proti „energetické“ chudobě.
A abych nezapomněl, při tom všem si akcionáři energetických společností mohou rozdělovat tučné dividendy z provozu dávno odepsaných, a tudíž nejlevnějších a nejšpinavějších elektráren. To už vypadá skoro jako ty pověstné „šťastné zítřky“.
