Pokud by bylo v Česku jediným ukazatelem kvality života hospodářství, mohli bychom v příštích desítkách let hledět s nadějí na proces globálního oteplování. Právě z pohledu ekonomiky ho zkoumá velká studie společnosti Deloitte a Česko řadí mezi šťastné země. V nejmírnějším scénáři vývoje koncentrace skleníkových plynů bude HPD na osobu v Česku na konci 21. století o 0,3 procenta vyšší než při dnešních klimatických podmínkách.
Aby bylo hned na začátku jasné, oč jde. Studie společnosti Deloitte nemá za cíl oteplování popírat ani bagatelizovat. Spíše naopak. „Je namístě koordinovaná snaha o zmírnění vlivu antropogenních faktorů na změnu klimatu,“ uvádí mimo jiné. Změny sleduje ale čistě řečí ekonomických čísel a důležité je vědět, že je to pouze jeden z pohledů na globální změny.
A ty přijdou. Studie přiznává, že podle meteorologických pozorování za posledních 50 let se průměrná teplota pevniny a oceánů v globálním měřítku zvýšila zhruba o 0,8 °C. V Česku se ve stejném období průměrná roční teplota zvýšila o 1,5 °C. Země patří mezi ty, kde by měla teplota stoupat i nadále rychleji než průměrná globální hodnota. Rozpětí nárůstu průměrné teploty v Česku do konce století v jednotlivých scénářích činí 1,4 až 4,3 °C. Se změnou klimatu se pojí i výrazné výkyvy počasí, období sucha, silných srážek a podobně.
Jenže čistě ekonomicky vzato, Česko se klimaticky posouvá někam na úroveň, kde ještě před pár desítkami let byla Francie. A s oteplením přebírá i ekonomické výhody. V případě české ekonomiky by ve všech uvažovaných scénářích oteplení měly nakonec převážit kladné ekonomické dopady. V nejmírnějším scénáři by na konci století měl být HDP na osobu o 0,3 procenta vyšší, než by býval při dnešních klimatických podmínkách. V nejteplejším scénáři je to dokonce o 1,1 procenta více. Součet diskontovaných dopadů v letech 2020 až 2096 dosahuje 9 v nejmírnějším a 25 procent HDP v nejteplejším scénáři.
A kde se ekonomické výhody teplejšího klimatu vezmou? Zemědělství má dosahovat vyšších výnosů a mají se začít pěstovat nové plodiny. Globálně se ale podle studie musí změnit technologie používané v zemědělství, jinak bude více oblastí světa postiženo negativně než pozitivně. Další oblastí je pak turistický ruch. „Lze například předpokládat, že z pokračujícího oteplování budou profitovat země střední a severní Evropy na úkor zemí ve Středomoří,“ míní autoři studie.
Pak jsou tu úspory v energetice. S vyššími teplotami klesá potřeba využívat fosilní paliva k vytápění. Na vytápění a ohřevu vody se fosilní paliva v celosvětovém měřítku podílejí 59 procenty. Elektřina, která je v nemalé míře vyráběna spalováním fosilních paliv, se na vytápění a ohřevu vody podílí 22 procenty. Pravda, v teplejších oblastech zároveň poroste spotřeba elektřiny využívané klimatizačními jednotkami. V globálním měřítku by měl převážit první efekt, neboť více energie se v současnosti používá k vytápění než chlazení. Kratší zimy přinesou i úspory na údržbu silnic, prodlouží obecně stavební sezonu, z finančního sektoru by si měly polepšit pojišťovny, protože kvůli výkyvům počasí zvednou pojistné sazby.
Česko naštěstí nebude patřit mezi země, které ohrozí růst hladiny oceánů způsobený táním ledů, nebude patřit ani mezi extrémně suché země, které rostoucí teplota ještě více rozpálí. V pomyslném grafu šťastných a nešťastných oblastí zařadil Deloitte mezi ekonomické vítěze Rusko, Kanadu, Mongolsko, Finsko, Kyrgyzstán, Norsko, Tádžikistán, Švédsko, Island a Severní Koreu. Například Rusku pomohou nová naleziště nerostů či otevřené námořní cesty.
Naopak přitíží se zemím, jako je Mali, Mauritánie, Niger, Katar, Kuvajt, Spojené arabské emiráty, Burkina Faso, Súdán, Bahrajn či Čad. „Z ekonomického pohledu je optimální průměrná roční teplota 15,1 °C. V zemích s vyšší teplotou by měly převažovat negativní efekty očekávaných klimatických změn. Naopak země s chladnějším podnebím se mohou těšit, že postupné oteplování sníží náklady spojené se zimním ročním obdobím,“ upřesňuje spoluautor studie a ekonom Deloitte Václav Franče.
