Do deseti let chceme snížit počet lidí v bytové nouzi o třetinu. Bude to sice stát 1,5 miliardy ročně, náklady na řešení problémů lidí s bydlením jsou však ještě vyšší. Nová legislativa se prostě vyplatí.
Zhruba těmito slovy propagují autoři připravovaného zákona o podpoře v bydlení výsledek své více než roční práce, který má po meziresortním připomínkovém řízení příští měsíc projednat vláda a v roce 2024 parlament. Pod novou legislativou jsou podepsaní hned dva: ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka a ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš. A oba se shodují, že výsledný kompromis bude pro český trh s bydlením, který už několik let drtí vysoké ceny, posunem vpřed.
Navzdory slibnému názvu zákon ve skutečnosti nedostupnost vlastního bydlení de facto skoro vůbec neřeší. V podstatě lze souhlasit s kritiky z opozice, podle nichž jde o jakousi verzi legislativy o sociálním bydlení. Nenajdeme v ní nic, co by mohlo alespoň teoreticky když už ne zlevnit, tak alespoň zpomalit zdražování bydlení.
Hlavní myšlenkou vznikající legislativy je vytvoření sítě kontaktních míst, v nichž by úředníci radili a pomáhali lidem, kteří se z nejrůznějších důvodů ocitnou v problémech s bydlením. Podle aktuální verze zákona by tato místa měla vzniknout ve všech obcích s rozšířenou působností, mělo by jich tedy být zhruba dvě stě.
Hlavním úkolem takzvaných kontaktních míst pro bydlení by bylo lidem, kterým hrozí ztráta bydlení (anebo kteří už o ně přišli), poskytovat poradenství. Dozvěděli by se třeba, o jakou pomoc od státu mohou žádat, úředník by prý měl umět také v kritické situaci nouzové bydlení zprostředkovat. Kontaktní místa mají vést rovněž databázi dostupných městských či nájemních bytů.
Vedle toho chce zákon zvýšit nabídku činžovních bytů, které by měly být k dispozici nejohroženějším rodinám. Obce by za pronajímání bydlení lidem v nouzi dostávaly kompenzace. Soukromým pronajímatelům zase ministři chtějí dodat motivaci prostřednictvím garancí, že nepřijdou o své peníze kvůli nájemcům neplatičům.
Celkem spočítali autoři návrhu náklady na roční provoz systému státních „realitních poradců“ na necelých 1,5 miliardy korun. Tyto náklady obhajují tím, že prý průměrné náklady bytové nouze pro veřejné rozpočty jen letos dosáhnou asi 4,1 miliardy korun. Pokud by se tedy díky zákonu podařilo nouzi vyřešit, byly by to skutečně dobře vynaložené peníze.
Právě efektivita zákona je ale velkou otázkou. S legislativou jsou na jedné straně spokojeni lidé pracující například v sociální oblasti. Realitní experti ale upozorňují, že zákon sice myslí na lidi, jimž hrozí ztráta bydlení, vůbec nijak ale neřeší, zda bude kam je ubytovat. Jinými slovy, je hezké mít úředníka / realitního poradce. Pokud se ale nezačne více stavět, nebude mít klientům co poradit.
Tématu se podrobněji věnujeme v aktuálním vydání týdeníku Hrot.
