Dozorčí rada Facebooku přijímá podněty od poloviny října a dosud jich má na stole šest. Ten sedmý jí přinesl sám CEO Mark Zuckerberg - a může do značné míry ovlivnit, jak bude vypadat spor o svobodě slova a podpoře extremismu nejen na Facebooku, nýbrž v celém kyberprostoru.
Šestého ledna prezident Donald Trump vyprovokoval dav svých příznivců, aby násilím vtrhl do Kapitolu za účelem zprznění ústavního procesu předání moci (tak to říkají i prominentní republikáni, jeho bývalí spojenci). Ještě ten den Twitter a Facebook (coby nejoblíbenější Trumpův komunikační kanál, respektive největší sociální síť planety) Trumpovy účty zablokovaly; první Twitter na 12 hodin, druhý Facebook na dobu dvojnásobně dlouhou.
Nadosmrti versus na neurčito
V následujících dnech obě sítě zašly dál. Twitter řekl, že Trump ná nadosmrti utrum. Facebook rozhodl, že prezidentův účet zablokuje „na dobu neurčitou, nejméně však na dva týdny“, tedy po zbytek Trumpova prezidentského období.
Stalo se, co se stát muselo. Do té doby provozovatelům řečených sítí nemohli přijít na jméno liberálové/demokraté/levičáci. Twitter a Facebook podle nich šířily Trumpovy pomatené, nenávistné bludy, čímž mu pomohly nejprve ke zvolení a následně k ohrožení samotné podstaty demokratické vlády. Rozhodnutími z druhého lednového týdne proti sobě sítě poštvaly naopak konzervativce/republikány/pravičáky; internetové platformy prý nerespektují svobodu slova a stali se z nich novodobí cenzoři.
Netřeba jiskřivého intelektu k současnému nahlédnutí dvou protichůdných myšlenek: Obě nařčení mají pravdu, ale ani jedno z nich nemá pravdu celou. Kompromis se přitom hledá obtížně. Za současné podoby sociálních sítí lze stěží očekávat, že nějaké pravidlo zařídí dokonalé dodržení svobody slova a zároveň vyloučí možnost podpory politického extremismu. Regulační opatření přijatá v této atmosféře budou nevyhnutelně pouze dočasná a nedokonalá.
Před přijetím jednoho takového opatření stojí dozorčí rada Facebooku. Má na Zuckerbergův popud rozhodnout, jestli Donald Trump bude smět svůj účet v budoucnu používat, nebo jestli bude lepší jej po vzoru Twitteru umlčet zcela.
Devadesát dnů
Je to dost delikátní rozhodnutí. Rada vznikla na Zuckerbergův podnět; Facebook schvaluje její složení (ze čtyřiceti plánovaných členů má dosud pouze dvacet, z toho například ani jeden není ze zemí eurozóny) a platí její provoz. To samo o sobě není ideální, ale nic lepšího k dispozici není, ať už na straně korporací, nebo legislativy.
Rada má na rozhodnutí 90 dnů. Během nich musí absolvovat následující proces: Jeden ze čtyř spolupředsedů jmenuje pětičlenný panel, jehož alespoň jeden člen bude ze Severní Ameriky. Panel navrhne řešení; svou stranu příběhu bude moci plénu rady přednést i exprezident Trump. Rada jako celek pak bude o rozhodnutí hlasovat.
Na jedné straně tedy Facebook - čti Zuckerberg - outsourcuje klíčové rozhodnutí outsiderům. To může mít svá plus i minus; ale Zuckerberg se tím vyhne nařčení, že on sám je globálním arbitrem toho, co se na Facebooku smí nebo nesmí říkat. To je pozice projednou konzistentní s jeho dřívějšími výroky. A jedno důležité rozhodnutí již Zuckerberg udělal: Předal Trumpův osud radě. Z toho plyne, že kdyby nic jiného, šéf Facebooku chápe, že jde o hodně. Všem ostatním - i jemu samotnému.
