Minulý týden se Evropa ocitla v křeči, když Rusové zastavili dodávky plynu do Polska a Bulharska, protože tamní dovozní společnosti odmítly přistoupit na požadovaný způsob plateb v rublech. Přesně v duchu dosavadních politických prohlášení evropských vlád i Evropské komise.
Politická prohlášení jsou ale jedna věc a realita věc druhá. A tak se vzápětí ukázalo, že evropské energetické giganty našly cestu, jak se vlk nažere a koza zůstane celá. Platby v eurech a dolarech poputují do Gazprombank mimo Evropskou unii a tam dojde k transferu na rubly, čímž se neporuší sankce EU. Ale Putin dosáhne svého. A takové Maďarsko se zřejmě ani takovým obcházením neobtěžovalo.
Nestavte ten Nord Stream…
Pravověrní protiruští bojovníci jsou znechuceni a volají po zastavení dodávek plynu a obnovení evropské jednotné protiputinovské fronty. Vesměs jde o totožné lidi, kteří ještě nedávno spílali do protizápadních agentů každému, kdo kritizoval bruselskou, a zejména německou energetickou politiku vedoucí k silné energetické závislosti na Rusku. A nemohou dodnes přijít na jméno Donaldu Trumpovi, který pořád říkal, nestavte ten Nord Stream, nestavte ten Nord Stream, nestavte ten Nord Stream a vrazte prachy do tanků a stíhaček.
Kovaní euroobčané jsou tak, jakkoli si to ani náznakem nepřipouštějí, nyní spoluzodpovědní za to, že podstatná část Evropy je na ruském plynu absolutně závislá. Slovo závislost znamená, že si sice můžu myslet, co chci, křičet, co chci, ale nakonec musím udělat to, co chce ten, na kom jsem závislý. Sémantiku prostě neokecáš. Takže dokud budeme v naší závislé pozici, budeme nutně za kašpary.
Nemusí to trvat až tak moc dlouho, ale nějaký rok to bude. A bude to tím delší, čím déle bude trvat, než naši přátelé v Berlíně a Bruselu pochopí, že je nutné toho na dosavadní politice hodně změnit.
Jedině uhlí
Minulý týden proběhla agenturami krátká zpráva, že tuzemská společnost ČEZ se stala členem skupiny Oil Insurance Limited, jež hodlá pojišťovat podnikání v uhelném a ropném průmyslu, které standardní pojišťovny pojišťovat přestaly. Banky také uhlí nefinancují a unijní taxonomie jim to fakticky zakazuje.
Neexistuje přitom příčetný člověk, který by zpochybňoval prostý fakt, že cesta ke snížení závislosti na ruském plynu vede přes intenzivnější využití uhlí, které nakonec bude potřeba určitě déle, než diktují současné klimatické plány.
Vyrovnávání výkonu solárů a větrníků prostě nemá – a ještě spoustu let mít nebude – jinou alternativu než uhlí nebo plyn. Slavné vodíkové technologie jsou masovému nasazení ve výkonu stovek a tisíců gigawattů nekonečně vzdáleny. Zatím to nevypadá, že by se tím někdo v Bruselu hodlal reálně zabývat, ačkoli reakce měla přijít v řádu hodin po ruské invazi. Podobné je to i s investicemi do jiných zdrojů plynu. Terminály LNG a další plynovody se do taxonomie a firemních ESG programů také nevejdou.
Takže problém není zbavit se v poměrně krátkém časovém horizontu závislosti na Rusku, ale pochopit naše technologické možnosti a prostou pravdu, že fyzikální, ale ani ekonomické zákony ani europarlament novelizovat nezvládne.
