Podle nových dat z Českého statistického úřadu je tuzemské soukromé školství na vzestupu. Za posledních deset let vzrostl počet mateřských a základních škol zřizovaných privátním sektorem nebo církví na trojnásobek.
Podle školského rejstříku je nejvíc soukromých základních škol v Praze. Naopak nejméně v Libereckém kraji. Prvenství hlavního města se přitom rok od roku upevňuje.
„Na Praze je specifické, že čtvrtina žáků chodí na víceletá gymnázia. Velká odchodovost zpětně vede k další indukci poptávky – přihlášky se dávají i proto, že odchází váš kamarád nebo se rodiče oprávněně bojí, že po odchodech na gymply klesne kvalita školy. Pokud se do této vysoké poptávky po alternativách přidá menší schopnost některých škol inovovat výuku, vede to i k přelivu do soukromého vzdělávání nebo k fiktivnímu ‚stěhování‘ za lepšími školami,“ říká sociolog Daniel Prokop z agentury PAQ Research. Soukromé školy se obecně otevírají hlavně ve velkých městech, v menších obcích jsou spíše výjimkou.
Vyznat se v záměru jednotlivých zřizovatelů škol nemusí být složité. Velmi často se stačí podívat na výši školného, které daná instituce vybírá. Jak totiž upozornil Daniel Prokop, stát od soukromých základních škol rozhodně nedává ruce pryč, právě naopak. Pokud je škola zapsaná v rejstříku škol, plynou jí takřka stejné peníze v přepočtu na počet žáků jako veřejným školám. Vysoké školné pak signalizuje i vyšší zisk.
„Idea je taková, že jak jednou školu zapíšeme do rejstříku škol, a tedy jí dáme úřední razítko, že může poskytovat vzdělání, není možné, aby na takové dítě nešly ze státního rozpočtu adekvátní peníze,“ vysvětluje expert na vzdělávací politiku Karel Gargulák. „Jednoduše řečeno: dítě v soukromé škole nemůže být pro stát méněcenné oproti tomu, které je ve veřejné škole. Proto nyní stát na základě zákona o poskytování dotací soukromým školám zasílá takřka stejné peníze jako na děti ve veřejných školách. Pokud si škola účtuje nízké školné – zpravidla ve výši několika málo tisíc –, chce po rodičích v podstatě jen dorovnání mezi tím, co dostane od státu, a tím, kolik ji stojí provoz. Pokud je ale školné velmi vysoké, pak už peníze slouží i na další účely,“ dodává. Dotace od státu se na základě zákona poskytuje k financování neinvestičních výdajů souvisejících s výchovou a vzděláváním a s běžným provozem s výjimkou nájemného.
Některé školy si účtují školné ve výši několika tisícovek za rok, a pokrývají tak jen rozdíl mezi dotacemi a skutečnými výdaji školy. Jiné však od rodičů vybírají školné ve výši stovek tisíc ročně. Navíc mají nárok na státní dotace. Podle oslovených expertů by se to však mělo změnit. Zákon by podle nich měl doznat takových změn, aby veřejné peníze šly jen tam, kde jsou skutečně potřeba, a za splnění podmínky, že škola opravdu vzdělává ve veřejném zájmu.
Co vede rodiče k tomu, aby umístili své dítě do soukromé školy? A jaké změny v současném systému plánuje ministerstvo školství? To vše se dočtete v novém vydání týdeníku Hrot, kde rovněž naleznete i další pohled na školství: makroekonomickou analýzu švédského vzdělávacího systému z pera Miroslava Zámečníka.
