Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Permafrost v Arktidě ukládá 1,5 bilionu tun organického uhlíku, což je dvakrát tolik, než v současné době obsahuje zemská atmosféra. Jak tání zmrzlé půdy zhorší oteplování, vědci nedokážou předpovědět.
V rámci nové zprávy klimatického panelu IPCC o změně klimatu a oteplování planety by neměla zapadnout informace, že vědci nedokážou přesněji určit, jaký dopad bude mít další tání permafrostu v arktické oblasti. Přitom Arktida pokrývá čtvrtinu území severní polokoule a ve zmrzlé půdě je uloženo 1,5 bilionu tun uhlíku, který pochází z živočichů a rostlin zmrzlých až stovky tisíc let. To je dvakrát tolik, než je nyní v atmosféře.
Nejasnosti mají zásadní vliv na projekce oteplování a s tím související omezování emisí uhlíku pocházejících z lidské činnosti. Odborníci se neshodnou na tom, jak rychle a v jakém množství se bude uložený uhlík z tajícího permafrostu uvolňovat do atmosféry. To komplikuje přesnější projektování změny klimatu a stanovení, zda se civilizaci podaří naplnit cíl z roku 2015 a udržet oteplování Země okolo 1,5 stupně Celsia oproti roku 1850.
Většina současných plánů pro omezování emisí uhlíku a dalších skleníkových plynů, které politici prosazují, nezohledňuje uhlík uvolněný z tající arktické oblasti. Poslední zpráva IPCC operuje jen s odhadem uhlíku, který se může potenciálně z permafrostu uvolnit.
„Nemáme čas na dokonalé řešení. Musíme jednat podle znalostí, které nyní máme,“ připouští nepřesnosti Charlie Koven, jenž se specializuje na koloběh uhlíku na Zemi v americké Lawrence Berkeley National Laboratory a podílel se také na zprávě panelu OSN.
Vědci stále nedokážou přesně popsat, jak probíhá uhlíkový cyklus mezi půdou, ovzduším a oceány. V arktické oblasti působí dva procesy, které jdou proti sobě. Jak taje půda, bakterie a houby rozkládají organickou hmotu a uvolňují oxid uhličitý do atmosféry. Mikroorganismům se daří lépe v teplejší půdě, proto oteplování Arktidy vede k tomu, že jejich činnost se zintenzivňuje. Tím se ale vytváří také zpětná vazba. Rostliny zase lépe rostou při vyšších teplotách a tím rovněž více pohlcují uhlík z atmosféry fotosyntézou a vytvářejí biomasu. Když odumřou, uhlík se uloží v půdě.
Odborníci si nyní kladou otázku, kdo je v Arktidě vítěz. Zda mikroorganismy, jež produkují uhlík, nebo rostliny, které jej pohlcují. A jednoznačnou odpověď nemají. „Kdo vyhrává? Nyní to nevíme,“ připustil Edward Schuur, který studuje arktické ekosystémy a přednáší na Univerzitě Severní Arizony.
Nicméně posledních dvacet let měřil výměnu uhlíku mezi půdou a ovzduším u Národního parku Denali na Aljašce. Na tomto místě vyhrávají mikroorganismy, a proto jej lze považovat za místo čistého zdroje oxidu uhličitého.
Koven namítá, že je velmi nepravděpodobné, že by rostliny mohly plně vykompenzovat uvolňování uhlíku, který vzniká táním permafrostu. Chybí k tomu nicméně podrobnější studie. Upozorňuje se i na to, že značná část tající půdy připadá na ruské sibiřské oblasti, které jsou z vědeckého hlediska „černou skříňkou“.
Experti pořádně nevědí, jak zde přírodní procesy v době oteplování probíhají. Vědeckých stanic je na Sibiři minimum. Ze satelitních snímků ale vyplývá, že se vegetace v oblasti arktické tundry rozrůstá. Přesnější měření, kolik lesy dokážou absorbovat uhlíku, není k dispozici.
Chybí také podrobnější studie o tom, v jakém množství se z permafrostu začíná uvolňovat metan, plyn, který je násobně silnějším skleníkovým plynem než oxid uhličitý. Bez toho nebude možné správně odhadnout vliv oteplování Arktidy a celý proces globální klimatické změny.
Jennifer Wattsová, jež se věnuje výzkumu arktických ekosystémů ve Woodwell Climate Research Center v Massachusetts, přiznává, že mezi odborníky panuje velká nejistota ohledně toho, kolik metanu se může v následujících dekádách z permafrostu uvolnit.
