Jiní západní zájemci podle něj do aukce nepůjdou, protože vnímají věc jako vysoce citlivou.
Jiní západní zájemci podle něj do aukce nepůjdou, protože vnímají věc jako vysoce citlivou.
Dražší přístroje, sofistikovanější vyšetření a zvyšující se personální náklady. To vše povede k dalšímu tlaku na zdravotní systém, který už ale dnes mele z posledního. Podle respektovaného neurochirurga Davida Netuky je nutné, aby už politici konečně dospěli k zásadnímu řešení. „A to co nejdříve,“ zdůrazňuje lékař.
Dražší přístroje, sofistikovanější vyšetření a zvyšující se personální náklady. To vše povede k dalšímu tlaku na zdravotní systém, který už ale dnes mele z posledního. Podle respektovaného neurochirurga Davida Netuky je nutné, aby už politici konečně dospěli k zásadnímu řešení. „A to co nejdříve,“ zdůrazňuje lékař.
Moskva trestá Washington za ekonomické sankce tím, že zakázala vývoz ruského obohaceného paliva do Spojených států. Americké jaderné elektrárny ale mají dostatečné zásoby, takže se to zatím na ceně paliva neprojevilo.
Moskva trestá Washington za ekonomické sankce tím, že zakázala vývoz ruského obohaceného paliva do Spojených států. Americké jaderné elektrárny ale mají dostatečné zásoby, takže se to zatím na ceně paliva neprojevilo.
Pandemie není národní obrození. Místo vyhazování peněz za českou vakcínu by se vyplatilo spíš spolupracovat s Rakouskem a Dánskem na evropské výrobě vakcíny od Pfizeru.
Za čtvrt miliardy korun se dá pořídit skoro 5,5 milionu dávek vakcíny AstraZeneca, 800 tisíc pfizerů nebo 650 tisíc vakcín od Moderny. Anebo se tyto peníze mohou investovat do vývoje vlastního preparátu s velmi nejistým úspěchem a časovým horizontem.
S ohledem na výkon české vlády během pandemie čínské chřipky nejspíš nikoho nepřekvapilo, že jsme se rozhodli vydat po druhé zmiňované cestě. Tedy pouštět se do závodu o vývoj vakcíny, který už dávno zná své vítěze i poražené.
Rozhodnutí ministerstva zdravotnictví o obnovení vývoje české očkovací látky proti čínské chřipce nedává smysl z žádného pohledu. Jistě, můžeme namítnout, že na trhu je a zřejmě ještě dlouho bude akutní nedostatek už vyvinutých vakcín a vlastní přípravek se může hodit.
Představa, že čeští vědci zvládnou podobný kousek jako laboranti z Pfizeru dřív, než se farmaceutickým firmám podaří rozšířit výrobu a uspokojit poptávku, je ovšem iluzorní.
Neobstojí ani argument o „národní“ vakcíně a vakcínové soběstačnosti. Jsme uprostřed pandemie, ne národního obrození. Daleko větší smysl by například dávalo podílet se s Rakouskem a Dánskem na vyjednávání s Pfizerem o evropské výrobě jeho již vyzkoušeného a prověřeného přípravku.
A konečně, nesedí to ani finančně. Částka 250 milionů korun působí v porovnání s miliardovými sumami investovanými do výzkumu současnými výrobci vakcín jako zanedbatelné kapesné. Pokud je to s vývojem vakcíny myšleno vážně, musela by být částka nejspíš o řád vyšší.
Ať se tedy na problém podíváme z kterékoli strany, jeví se vývoj české vakcíny jako další píárový trik vlády, který má uklidnit veřejnost nespokojenou s pomalou vakcinací. Že bude projekt úspěšný, je asi stejně pravděpodobné, jako že se nová česká vakcína bude aplikovat v očkovacím centru v rychlobruslařské hale Martiny Sáblíkové.
