Konečné řešení covidové otázky

Vláda vymýšlí další absurdní opatření. Co takhle igelitku na hlavu?

Počty nakažených rostou. Tedy přesně počty vykázaných pozitivních PCR testů rostou. Kolik je z nich skutečně nakažených a kolik je jen falešně pozitivních, nevíme, protože neznáme důležité parametry používaných testů. Tak nasadíme povinné respirátory a zdvojené roušky v obchodech a MHD. Přitom nevíme, jaké je riziko nákazy v hromadné dopravě a jaké v obchodech.

Udělat studii na tisíci lidech, kteří jezdí MHD, a porovnat ji se stejnou skupinou jezdící autem je přitom jednoduché jako facka. Ale k čemu, když k tisíci nefungujících opatření můžeme přidat další absurdní jen proto, že jsme si to vycumlali z palce.

Dovolím si doporučit na příští týden, až se se čísla zase zhorší, zpřísnit ochranu. Vyjít z bytu lze jen s nataženou a dobře zataženou igelitkou na hlavě. To už určitě zabere. Můžeme tomu říkat konečné řešení covidové otázky.

Jestli to uspokojí vyděšenou část obyvatelstva, není jasné. Každopádně strašení kolabujícími nemocnicemi pokračuje. Možná by měl ministr zdravotnictví vysvětlit, proč jsou nemocnice na hraně kapacity, když počty hospitalizací jsou o čtvrtinu pod maximy z přelomu října a listopadu, kdy byl navíc největší problém s nemocným personálem, který se od té doby uzdravil a naočkoval. A proč je na intenzivní péči pacientů prakticky pořád stejně a jejich počty ani náhodou nekopírují počty hospitalizovaných.

Dalo by se říct, že koronavirus je nyní zákeřnější. Ale tomu neodpovídají statistiky umírajících, které naopak počty hospitalizovaných kopírují s časovým odstupem velmi dobře. Buď někdo lhal v listopadu, nebo lže teď.

Důvěryhodnost vlády neschopné doložit účinnost jakéhokoli svého opatření pak nespraví ani sedm roušek na ústech a povinnost respirátoru na opačném konci trávicí trubice.