Ještě na jaře se situace po letošních podzimních volbách, alespoň soudě dle průzkumů preferencí politických stran, zdála poměrně jasná. Rýsovala se drtivá porážka Andreje Babiše, kterého po zmatcích a chybách během pandemie měla nahradit dvojice koalic Spolu a PirStan.
Stačilo pár měsíců a všechno vypadá úplně jinak. Tragická kampaň Piráty připravila o výchozí pozici hlavního favorita a také rozjíždějící se PR mašina hnutí ANO s předpověďmi zásadně zamíchala. Daleko pravděpodobnější se dnes zdá další vítězství Andreje Babiše a povolební pat.
Reálně hrozí, že opoziční demokratické strany nezískají většinu. Ožívají tak spekulace o tom, kdo nahradí sociální demokracii v roli užitečného idiota, který bude populistickému hnutí a trestně stíhanému premiérovi ve střetu zájmů dělat fíkový list.
Většina profesionálních komentátorů i amatérů ze sociálních sítí aktuálně do této role pasuje ODS. Ve skutečnosti to ale nedává valný smysl. O tom, že obě partaje zřejmě nebudou mít dostatek mandátů na většinový kabinet, nebo o rozvratu občanských demokratů, který by dohodou s Babišem nevyhnutelně přišel, se napsalo mnoho.
Falešný ale může být především hlavní argument, proč by to prý ODS s ANO slušelo: obě strany by si údajně rozuměly v ekonomických otázkách. Nasvědčovat tomu mají vstřícná slova o pravicovější politice, která zaznívají od řady významných členů ANO.
Má to ovšem jeden háček. Podobná spolupráce by paradoxně dávala mnohem větší smysl po volbách v roce 2017, kdy ji ODS rezolutně odmítla. Od té doby ale Andrej Babiš změnil image ze zodpovědného ministra financí a krotitele dluhů na štědrého strýčka, který přidává všem, komu může.
Premiér kvůli spolupráci s ČSSD a přetahování o to, čí jsou zásluhy na přilepšení důchodcům nebo učitelům, pravicový elektorát opustil a zavrhl. Stal se z něj typický levicový populista, který si doslova kupuje celé voličské skupiny.
Pokud by ale chtěl od podzimu spolupracovat s ODS, musel by tuto pozici opustit a vrátit se doprava. Přestože tvrdí, že tentokrát jde skutečně o jeho poslední volební období v politice, nedá se očekávat, že by parlament a Strakovu akademii opustil bez snahy o další pokračování jeho strany jako lídra politické scény.
Získat si důvěru mnohem méně naivních pravicových voličů však může být téměř nemožné. Zatímco trumfovat ČSSD ve štědrosti nevyžadovalo žádnou velkou strategii, přesvědčit například podnikatele nebo živnostníky, že to s nimi už zase myslí dobře, by bylo extrémně těžké.
Výsledkem vládního angažmá ANO s ODS by tak nejspíš byla prohra Babišova politického dítka v dalších volbách. O levicové voliče by přišel kvůli pravicové politice a svobodomyslné by zpět nezískal. I z toho důvodu by bylo od ODS naivní, kdyby vsadila na pragmatismus a šla s Babišem do holportu.
