Na konci dubna nenavštívil Ukrajinu pouze prezident Petr Pavel, ale také česká europoslankyně Michaela Šojdrová (KDU-ČSL). Setkala se tam též se dvěma chlapci, jejichž kamaráda si přivlastnila přímo zmocněnkyně ruského prezidenta pro práva dětí Marija Lvovová-Bělovová, na kterou spolu s Vladimirem Putinem vydal Mezinárodní trestní soud zatykač – právě za nezákonné deportace ukrajinských dětí z okupovaných území do Ruska.
Šojdrová, která se dlouhodobě zabývá právy dětí, strávila na Ukrajině šest dní. Stala se jedním z mála politiků Evropského parlamentu, kteří napadenou zemi navštívili. Její mise, které se zúčastnili rovněž zástupci Arcidiecézní charity Olomouc, byla především monitorovací.
Europoslankyně Šojdrová se setkala se starostou Lvova a Ternopilu, s českým generálním konzulem ve Lvově, s představiteli ukrajinských Charit, neziskových organizací, které monitorují násilné deportace ukrajinských dětí do Ruska, a sociálních zařízení, která se starají o začleňování ukrajinských vysídlenců z válečného území a dětí.
„Čím dříve válka skončí, tím dříve budou ukrajinské děti mít zase normální život. Ale dokud válka neskončí, musíme aktivně pomáhat i ukrajinským dětem,“ uvedla Šojdrová po svém návratu z Ukrajiny, kde řešila i pomoc pro sociální zařízení, dětské domovy nebo školy. „Na Ukrajinu jsme také přivezli auto plné darů od sponzorů, zejména obuv, oblečení a trvanlivé potraviny,“ řekla Šojdrová.
Dodala, že starosta Lvova ji požádal o navázání partnerství s některým z českých měst a také o zajištění finanční podpory pro budování velkého zdravotnického zařízení pro válečné veterány z celé Ukrajiny.
Zachránění Ivan a Maksym
Na Ukrajině se europoslankyně a členové mise setkali s chlapci Ivanem a Maksymem a jejich zákonným zástupcem Antonem, který je zachránil z okupovaných území. Jejich kamarád Filip byl deportován do Ruska a adoptován zmocněnkyní ruského prezidenta pro práva dětí Marijí Lvovovou-Bělovovou, která deportace organizuje a připravuje. „Byl to pro nás šok,“ popsala své dojmy ze setkání se zachráněnými chlapci Šojdrová.
Oba pocházejí z Mariupolu, kde se odehrály jedny z nejtvrdších bojů ruské agrese. Invazní vojska město prakticky srovnala se zemí. Ivan a Maksym vyrůstali v dětském domově, krátce před vypuknutím války začali studovat na střední škole, kde byl ředitelem jejich zákonný zástupce.
Potkal je podobný osud jako mnoho jiných ukrajinských dětí. Ruští okupanti jim totiž nabízeli, aby odjeli na letní tábor do Ruska. Ředitel školy je před tím varoval. Napřed zachránil svou rodinu, kterou odvezl z okupovaného území, a pak se na přání obou chlapců pro své studenty komplikovanou cestou vrátil. Podařilo se mu přesvědčit ruské opatrovníky, aby mu Ivana s Maksymem vydali.
Jejich kamarád Filip ovšem skončil u zmocněnkyně ruského prezidenta pro práva dětí Lvovové-Bělovové, která ho adoptovala. „Občas si s ním dokonce píšou,“ řekla europoslankyně Šojdrová. Na Lvovovou-Bělovovou vydal v polovině března zatykač Mezinárodní trestní soud právě za vynucené deportace ukrajinských dětí do Ruska. „Všechny jsou občané Ukrajiny,“ připomněla Šojdrová.
Tlak na mezinárodní instituce
Celkem bylo deportováno podle oficiálních údajů 19,4 tisíce dětí, skutečný údaj je pravděpodobně mnohem větší. Vrátit se zatím podařilo jen 364 dívek a chlapců. S jejich cestou zpět pomáhá také nezisková organizace Media Initiative for Human Rights, s jejíž prací se europoslankyně seznámila. Už pomohla s návratem dětí do stovky ukrajinských rodin.
Organizace kritizuje Mezinárodní výbor Červeného kříže za nečinnost při záchraně ukrajinských dětí, s čímž se ztotožňuje i Michaela Šojdrová. Chce proto tlačit také na další organizace včetně UNICEF, aby se ve snaze o záchranu dětí angažovaly více.
Hodlá také pomoci například při organizování a financování dětských táborů pro ukrajinské děti v zemích Evropské unie nebo v západních částech Ukrajiny – v bezpečné části Karpat. „Dalo by se využít toho, aby každý autobus, co pojede pro ukrajinské děti, s sebou vezl školní pomůcky, dětské oblečení a další vybavení, které potřebují,“ uvedla Šojdrová, která navštívila několik dětských domovů, nemocnic, pobytových zařízení pro děti i jejich rodiny nebo chráněné dílny a školy.
Spoléhá právě na Arcidiecézní charitu Olomouc, která začala s ukrajinskými kolegy spolupracovat už dlouhé roky před ruskou invazí, a také na další neziskové organizace.
