Město Myrnohrad se připravuje na situaci, že Rusové prolomí frontu a postoupí až k němu. Lidé tu žijí s válkou za zády prakticky od roku 2014, kdy se tu vedly boje s proruskými separatisty v Doněcké oblasti. Maxym Zabelja, redaktor místních novin, tvrdí, že se frontová linie blíží.
Město, kde před válkou žilo téměř padesát tisíc lidí, je prakticky stále pod leteckými údery. „Žijeme v těchto podmínkách deset let a na určitá rizika jsme si už zvykli,“ vysvětlil pro Financial Times Zabelja.
Budovy mají ve městě okna pokrytá dřevěnými deskami, aby se při útocích raket, dělostřelectva nebo dronů nevysypala. Devětatřicetiletý redaktor tvrdí, že většina zbývajících obyvatel se připravuje na ruskou invazi a obává se nejbližších dnů. Hodně lidí město nakvap opouští.
Myrnohrad je intenzivněji ostřelován od doby, kdy se Rusům podařilo dobýt třicet kilometrů vzdálenou Avdijivku. V blízkosti fronty se nyní nachází také Kosťantynivka, Kramatorsk, Pokrovsk a Slovjansk, jež jsou také pod neustálými útoky ze vzduchu. I proto se oblast výrazně vylidnila. Z obyvatel Myrnohradu zbývá méně než polovina. Z celého regionu už mělo od roku 2022 uprchnout přes milion lidí.
„Bohužel nás nepřítel výrazně převyšuje,“ přiznal velitel bezpilotního praporu Achilles Jurij Fedorenko. Ruské dělostřelectvo může oproti ukrajinským jednotkám každý den vypálit až sedminásobek dělostřeleckých granátů.
Nejkritičtější je nyní situace v okolí města Časiv Jar, které chce nepřítel dobýt. Pokud se mu to podaří, budou ruské jednotky snadněji postupovat dále na západ, varují vojenští analytici. Města v blízkosti fronty jsou rovněž logistickými centry pro ukrajinskou armádu, i proto jsou v posledních měsících pod stále silnější dělostřeleckou palbou a leteckým bombardováním.
Většina obyvatel, která zůstává, musí spát ve sklepích nebo protileteckých krytech. Trpí nedostatkem potravin i léků, ale také psychickými poruchami. Nemocnice jsou přeplněné, všude jsou zranění vojáci. „Nikdo nemůže uniknout smrti, ale tady v Myrnohradu cítíte, že jsme konci mnohem blíž,“ řekl bývalý horník Volodymyr.
V těchto oblastech není práce, běžné drobné podnikání se zastavilo, drtivá většina obchodů byla nucena zavřít. Ti, kteří se snaží odejít, většinou skončí v prvním větším městě směrem na Kyjev, v Dnipru.
Žije zde i bývalý starosta Bachmutu, který věří, že se do okupovaného a kompletně zničeného města jednou vrátí. Snaží se udržovat v kontaktu komunitu původních obyvatel průmyslového centra, které Rusové dobyli loni v květnu za cenu obrovských ztrát. Alespoň na papíře má plány na to, že se ve městě, kde před válkou žilo téměř osmdesát tisíc obyvatel, opět postaví univerzita, parky a hotely. Kdy to ale bude, nedokáže říct.