Trochu jiný podplukovník

Nejen pandemií žije politika a byznys. Kruhy na vodě udělal nečekaný krok premiéra Babiše, který si na Úřad vlády pořídil vojenského poradce a sáhl do toho nejlepšího, co česká armáda má, tedy do speciálních sil. V armádních kruzích se o tom vědělo už nějaký čas, přesto příchod podplukovníka Petra Matouše do Strakovky řadu lidí překvapil.

Babiš přitom vojenského poradce hledal řadu měsíců a při jeho příslovečné šťastné ruce v personálních otázkách bylo čeho se bát. Toto rozhodnutí zvenku vypadá dobře, nicméně celkem pochopitelně vyvolalo jistou nervozitu, a ne zrovna vstřícné reakce nejmenovaných vojenských zdrojů některých kolegů z médií. 

Těžko se tomu divit. Monopol generálů z ministerstva obrany a generálního štábu na komunikaci armády s politickým vedením země je tak trochu narušen, což může mít důsledky. A řekněme si, že spíše pozitivní.

Státní kasa bez roušky

Rozpočtová politika v dobách dobrých zakládala výdajové programy, na které nemá v dobách zlých. To je základní rozdíl naší a německé fiskální politiky.

Rozpočtová politika v dobách dobrých zakládala výdajové programy, na které nemá v dobách zlých. To je základní rozdíl naší a německé fiskální politiky.

Matouš prošel tou nejtvrdší bojovou zkušeností, jakou lze v Česku získat, má špičkové vzdělání, ovládá jazyky a je schopný a zvyklý komunikovat s velitelskými složkami spojenců. Zároveň ví všechno o materiálním vybavení současné české armády, o jeho přednostech a nedostatcích. Přitom neměl čas usednout ve štábních strukturách a přijít do styku s neodbytnou lobby českých a zahraničních zbrojařů.

Nákupčí na ministerstvu a generálním štábu tedy budou mít na vládě kvalifikovanou oponenturu. To je nepochybně dobrá zpráva v době, kdy armádu, která měla peněz mnohem více, než byla schopna utratit, čeká šetření, protože státní kasa bude hodně děravá.

Dobrá zpráva je to také jak pro vojáky, kteří plní bojové úkoly a stále řeší materiální vybavení, tak pro daňové poplatníky, kteří čas od času kroutí hlavou nad tím, jak vojáci nemají vždy úplně jasno, co vlastně chtějí. Samozřejmě s výjimkou těch, kteří mají jasno více, než je pro státní rozpočet zdrávo. Ti nyní budou řešit, co s tím.