Pokud někdo tvrdil, že se z této krize proinvestujeme, tak zatím těžko
Kdyby to byl aprílový žertík, ale není: ministerstvo financí vydalo 1. dubna statistiku pokladního plnění státního rozpočtu, kde se ke konci března deficit prohloubil na nikdy nevídaných 125,2 miliardy korun (po očištění o finanční vztahy s EU to vyšlo na minus 123,9 miliardy).
Osminka bilionu korun je nevídaně hodně, a to i v roce, který bude poznamenán opatřeními proti covidu-19.
Smysl má dívat se na detail, protože DPH klesl meziročně o 6,9 procenta, přičemž ve státním rozpočtu je výpadek vyšší kvůli změnám u sazeb některých položek a v rozpočtovém určení daní.
Samo ministerstvo připomíná, že „čistě za měsíc březen bylo inkaso na úrovni veřejných rozpočtů meziročně vyšší o 2,1 miliardy korun, a to i přes faktický posun lhůty pro podání přiznání a zaplacení daně za zdaňovací období únor 2021 do 15. dubna 2021“. To souvisí s tím, že loňský březen už byl hodně poznamenán zatím nejtvrdší uzávěrou, jakou jsme zažili.
Vyvozovat dalekosáhlé důsledky u výběru daně z příjmů právnických osob v první čtvrtletí nejde (zálohy neznamenají finální inkaso), ale u daně z příjmů fyzických osob se už projevuje náběh zrušení superhrubé mzdy a faktické redukce sazeb, které poznamená i celý zbytek roku. Tenhle zásek ekonomika nepotřebovala, k čemuž se dostaneme.
Pozoruhodný je údaj o výběru sociálního a zdravotního pojistného, který jako jediná „domácí položka“ na straně příjmů stoupl – pojistné přímo závisí na vývoji souhrnu mezd a platů v národním hospodářství, a vývoji nezaměstnanosti.
Z výdajové strany má smysl jenom konstatovat, že nejvíc rostly transfery podnikatelským subjektům (meziročně o 23,5 miliardy včetně 1,4 pro sanaci KOKD – srovnejte s celkovým nárůstem rozpočtových výdajů o 42,9 miliardy), za čímž je třeba vidět všechny ty Antiviry a další covidové programy. Pokud někdo tvrdil, že se z této krize proinvestujeme, tak zatím těžko, neboť kapitálové výdaje byly (v každoročně slabém prvním čtvrtletí) ve skutečnosti meziročně nepatrně nižší.
Co bude dál?
I kdybychom nějakým zázrakem převzali britský uvolňovací kalendář a všechno by se u nás otevřelo stejně jako tam, bude ekonomicky postižený nejen první (ten už odepsali všichni), ale nejméně půlka druhého čtvrtletí, takže padá původní naděje, že tou dobou už všechno pofrčí a meziročně zaznamenáme opravdu mohutné tempo meziročního růstu HDP.
Pak už všechno záleží na tom, jak se bude vyvíjet domácí poptávka, a zda skutečně s proočkováním a ústupem epidemie lidé a firmy pookřejí a začnou utrácet a investovat. Peníze na to jsou, protože z bankovní statistiky ČNB vyplývá, že vklady stále rostou. U domácností byl oproti únoru 2020 nárůst vkladů o 341,2 miliardy korun, za letošní únor přitom stouply o 34,4 miliardy. Kupodivu, vklady zvýšily i živnosti, meziročně o 24,4 miliardy, za měsíc o 5,7 miliardy korun. Podniky rovněž zvedly svoje úložky, meziročně o skoro 142 miliard, jenom za únor o 25 miliard. Čísla jsou to o dost vyšší, než kolik dostaly firmy a živnosti na transferech od státu a napůjčovaly si v bankách, protože saldo mezi vklady a úvěry je kladné a stoupá. Šetří a výdaje odkládají, až se vyčasí.
Ovšem kdyby jenom půlku z toho pustily domácnosti a podnikatelský sektor do oběhu, může příliv zvednout hodně loděk, inflační tlak ovšem bohužel taky nebude zanedbatelný.
Tohle všechno jsou důvody, proč by se i ve volebním roce mělo ministerstvo financí vytasit s trochu ambicióznějším cílem, pokud jde o utlumování rozpočtového schodku, než nějakých minus 300 miliard. Já vím, záseků do budoucích rozpočtů se udělalo moc, ale bez otočení kormidla to nepůjde.
